- Joker -
Seděl jsem v rohu místnosti se zavřenýma očima a snažil se vymyslet geniální plán na útěk. Můj mozek mě však poslední dobou klamal. Látka, kterou mi dávali do těla, byla pravděpodobně na utlumení mozku. Nemohl jsem pořádně přemýšlet. Byl jsem nervní. Takový jsem v životě nebyl. Potřeba zabíjení však rostla, což byla jasná známka toho, že se jim jednoduše poddat nehodlám.
Začal jsem se smát. Tak nahlas, že to přivedlo ochranku dovnitř. ,,Zavři hubu, ty jeden červe!'' a silou do mě kopl. Možná mě mozek zrazoval, ale tělo jsem měl stále schopný. Bylo to riskantní, ale vrhl jsem se na svého protivníka a i přesto, že jsem byl v kazajce, měl jsem stále své zuby. Bolest, která doprovázela mého strážníka, přivolala posili. Brzo jsem opět seděl v koutě místnosti a vrčel na ně zlostí. ,,Ty svině!'' zaječel na mě strážník, který si jednou rukou držel zakrvácené ucho. Já se opět od srdce zasmál.
,, Bolelo to strážníku?'' zeptal jsem se ho s posměšným výrazem. Už by se na mě vrhl, ale další muž stojící za ním ho zastavil a cosi pošeptal do ucha. Tak dobrý sluch jsem bohužel neměl, přesto jsem slyšel zásadní slova, která mě přiměla nabudit mozek a začít přemýšlet:
Byly to: Psychiatrička, to je ta bývalá, Quinzel...
,,Copak? Už musíš odejít?'' zeptal jsem se, když pokousaný strážník šel opět k východu. Probodl mě pohledem.
,,My se ještě uvidíme, parchante!''
Po týdnu další kapitolka :) Co se stane dál? Co myslíte? Jak by jste si přáli, aby to pokračovalo?
ČTEŠ
Everything is a joke / cz
FanfictionBýt odlišný je vždycky těžké. A i když je to sebevíc vzrušující žít nenormálně, někdy i tenhle člověk zatouží po normálním životě. Jenže to padouši mít nemohou... Nenormální příběh, ve kterém vás provedu mým cool životem. Držte se! . ...
