Zapomenutí tvorové II

Jednorožec

Draci odletěli. Upřímě, rozloučil se jen faon.Kira odešla z jeskyně kde na ní čekal bílí jednorožec. "Moudře si rozhodla Kiralano, tvá sestra na tebe již čeká v tvé jezkyni" pronesl "Mé jeskyni?Má sestra?" Kira byla stále vyjevená z rozhovoru s draky a teď? "Ano, tvá jeskyně, budeš tu přes noc čekat a pak tě Laron přenese do tvé nové dračí školy. A tvá sestra je Celest" Kira si pořád nezvykla na to že Celest je její sestra, ovšem pořád něco nechápala. "já půjdu do dračí školy ?" "Ano Kiralano, jelikož jsi vyvolala draky dostala jsi i svého draka, většina lidí si draka musí zasloužit a pokud ho získají, dostanou i polovinu dračích schopností. Ty jsi magicky velmi nadaná a pro nás nebezpečná. Musíš se učit." Jednorožec domluvil Kira pochopila že zřejmě z něj nic nevytáhne a tak se vydala směrem který se jí zdál nejlepší. Doufala že dojde do své jeskyně brzy.

"nazdar Kiro" řekla trochu nezaujatě Celest. Zato Kira zářila
jak sluníčko. Při cestě spletitými chodbami si v hlavě přerovnala všechna fakta a došla k názoru že je nejšťastnější člověk na světě. "ahoj Celest" křikla vesele Kira, ani si nevšimla Celestinýho smutnozávistivého výrazu. "Celest , představ si že budu chodit na školu se svím drakem" "Já vím" řekla Celest s narůstající žárlivostí. "A poletím na drakovy" "Já vím" řekla hlasitěji Celest "A...a...a..." "JÁ VÍM" zakřičela Celest "Ty si myslíš jak si úžasná,jak kolem tebe budou všichni poskakovat Jé to je ta co zachránila svět bla...bla..bla... Ona má draka bla... bla...bla... Ona chodí s Nikem!" Řekla Celest pohrdavým hlasem a trochu ironicky. "Celest? Je ti něco?" zaskočená Kira nemohla věřit vlastním uším. A ani věřit nechtěla. Celest je její nejlepší kamarádka tak proč by tohle říkala? "Jestli mi něco je? Ne vůbec nic mi neni!" řekla spíš ironicky a odešla. Vsadila bych se o nevím co že kdyby ta jeskyně mněla dveře, rozpadli by se po prudkém nárazu, jak by je Celest zabouchla.

Kira si najednou připadala sama. Sama v tmavé jezkyni, byla zima. Slabé vzlyky byli slyšet po všech stěnách. Plakakala Kira, plakala ozvěna.
                      Usnula
351slov, to dlouho nebylo. Konečně další kapča. Je to fuška =) doufám že se líbila a prosila bych o pár komentářů a návrhů co by se mohlo stát =) Děkuju