Zapomenutí tvorové II

Celest, co jsi to provedla.

Kira

Šla sem se podívat zda nepřiletěl Laron. Ne. Čekám snad celou věčnost, byla sen ráda že mi orlando věnoval chvilku a naučil mne pár kouzlíček. Sice nic moc ale co bych taky chtěla.
Od odchodu Celest sem hrozně osaměla, nevím co jí to popadlo. Prostě odešla, ani se nerozloučila, mluvila o Nikovi. Při vzpomínce na něj mi najednou bylo vedro. Vzhledem ke studené jezkyni zvláštní. Šla sem za Orlandem abych se ho zeptala zda nemohu navštívit Nika. Prošla sem spletitou smičkou chodeb. Doufám že škola nebude stejně zamotaná.
Orlando u sebe v jeskyni nebyl a tak sem se šla podívat do hlavní jeskyně. Nic "Orlandó" zavolala sem. Nikdo se neozval. Chodbou se rozléhal dusot kopyt. Šla sem za ním a když sem vběhla do chodby zahlédla sem jen kus ocasu co se mihnul za rohem. Běžela sem za tím "Orlandó" znovu sem zavolala. Dusot ustal. Zahla sem za roh a narazila do huňatého hrudníku. "Hledala si mne?" "Ano, chci se rozloučit s Nikem" "Jdi, drak se zpozdil. Vrať se zítra" řekl a odklusal. Vypadal neklidně, ale to je teď fuk. Šla sem za Nikem konečně.

Orlando

Dlouho jsem čekal na Larona. Dosud nedorazil a tak sem si myslel že bude mít jen chvíli spoždění. Zatím sem naučil Kiru pár neškodných kouzlíček. Šel sen se vyvětrat, jen co sem vyšel ven vlétl mi do cesty grifon, to je poštovní holub patří k mutantům. "Ahoj Dalio" pozdravil jsem, Dalia se ani neobtěžovala mne pozdravit. Grifoni jsou dost panovační "Lovci napadli Larona u stříbrného pasu. Cestou sem jich pár zahlédla. Neměla sem štěstí. Mají zbraně. Ale žiju." Vydechla Dalia "Lovci? Cože? Nesmí se lovit, pod trestem smrti. Oni si nedaj pokoj." Nemohl sem uvěřit. Lovci draků jsou něak moc opovážlivý,ale já to takhle nenechám "Dalio pojď si odpočinout" Poručil sem Grifonce "Ne Olando, musím letět. Pošlu sem jiného draka" a odletěla "Já sem Orlando" zavolal jsem ještě za ní.
Cválal sem do knihovny, určitě ještě najdu starý zákon. Pitomí Lovci, ach konečně mám zpátky starý život. Pousmál sem se.
Zaběhl sem za roh a sliším jak na mne má chráněnkyně volá "Orlandó" zastavil sem se za rohem. Cítil sem prudký náraz do mé hrudi. Bože nemám čas. Dělal jsem jako že se nic neděje, ale hrozně jsem spěchal. "Hledala si mne? "Ano, chci se rozloučit s Nikem" "Jdi, drak se zpozdil, vrať se zítra" Řekl sem a co nejklidněji to šlo jsem odklusal.

Kira

Došla sem k Nikově chajdě. "Niky" zavolala sem. Ovšem nikdo mi neodpověděl, achjo že sem si na to ještě nezvykla.
Dveře byli pootevřené a tak sem nakoukla dovnitř , to co sem viděla bych nepřála nikomu. Nik tam ležel na zemi s popáleninami toho nejvyžšího stupně. Přišla sem blíž, bez ohledu na popáleniny sem mu marně hledala tep. Byl mrtev. "Ne... Ne to ne" začala sem brečet "nenenene" Nik, můj Nik. Marně jsem mu dávala umělé dýchání. Slzy ze mne tekly proudem.
Zaslechla sem něco za dveřmi. Šla sem se tam podívat. Zahlédla sem jen Celest letící na červeném drakovy. Ale jak... "Celest!" Zařvala sem. Poprvé se mi dostalo odpovědi. "Když ho nemám já, tak ani ty" slyšela sem. Slova mi v hlavě zněli pořád dokola. Rozhodla sem se doběhnout k Orlandovi, třeba s tím něco udělá.

Orlando

Našel sem co sem hledal. V tom zamnou přiběhla Kiralana "Nik je..." Vykoktala že sebe. Brečela ustavičně a mně bylo blbý se ptát, ale když už je tady. "Co se stalo dítě?" Chladně se na mne podívala. Už v jejích očích nebyl vidět ani náznak smutku jen nepřekonatelný vztek. "Celest a červený drak" řekla "UŠKVAŘILI HO ZA ŽIVA" křičela. Ani sem se neodvážil zeptat zda si je jistá. V těchto věcech se nelže. Jen sem šokovaně poslouchal co se jí přihodilo. Už podle vyprávění to bylo neskutečně hrozivé, natož po pohledu.

Kira

Došla jsem s Orlandem k chatě. "S tím nic nenadělám" řekl smutně. Klesla sem k zemi a začala brečet. "Pojď dcero, půjdem do jeskyně." Orlando Nika kouzlem zahrabal. Cestou domů sme vůbec nemuvili. Před jeskyní byl drak. Poznala sem ho, byl to faon. "Zdravím, Kiro vezmu tě do školy. Orlando si bude muset něco vyřešit." Při té větě se na podíval Orlanda. Dívali se na sebe delší chvilku. Začala sem se nudit a tak sem si očima prihlížela velkého modrého draka. Vsadila bych se nevím o co že si s polu povídali v mysli. "nasedni" řekl náhle Faon. Sedla sem mu do sedla a ihned jsme odletěli.
Byla to nádhera. Letět. Co sem slyšela tak na svém drakovy budu taky létat. Vítr mi začal foukat do obličeje, zavřela sem oči.

Doufám že se vám tahle trošku delší kapča líbila. Použila sem trochu jiný stil psaní tak mi napište který stil je lepší. Jinak rekord 790slov huraaa. Tak Zatím