Zapomenutí tvorové II

záchrana

Faon

Děláš si srandu? Celest má svého draka!? Letíme se skupinou draků do země ohně... Kira je nadané děvče a nepotřebujeme, aby se jí zrovna teď něco stalo!
"Darene! Leť do to zkontrolovat, ostatní, dáme si tu pauzu" už sme letěli osm hodin. Křídla mi přímo hoří. "Jestli poletíme touto rychlostí, budem tam zítra" zavolal sem do houfu. Byli tu draci různých barev. Ale převážně modří. Každý na sobě měl stříbrné brnění na hrudník z nejsilnější ocele. Dělali ho fialový draci, ocel je lehká a velmi pevná. Ti zkušenější mají i bodce na drapech a na čumáku. Ocas je ozdoben ostny.
Máme mezi sebou i žoldáky. Sem ohněm proti nim, ale bez nich se do země smrti nedostanem.
Sme zalezlí v jezkyni pod horou. Daren se dlouho nevrací a tak to deme zkontrolovat. "Tory, Flame a Leone, poletíte semnou. Morane, ty máš hlídku." A odletěli sme. Letíme na horu na velkou skálu. "Faone, někdo tam je" zařve Tory. V té rychlosti je těžko slyšet. Podívám se pozorněji. Je tam obrys lidské postavy. Je jen jedna. "Je to mládě" řekne Flam "Nemá zbraň, stojí vzpřímeně a rozhodně. Usmívá se" Zkoumá Leon. Zachvilku budeme až nahoře a ta postava tam pořád stojí. Tory je jedna z bojových vůdců. Většinou vede pravé křídlo.
Leon je Informátor. Dokáže vyčíst totožnost draka z jedné stopy. A Flam je můj pobočník.
"Leone tudy" volá Tory. Jsou jedni z nejlepších. Proto sem je vzal sebou. Po dvojcích sme obletěli horu těsně nad vrcholem. Sledovalo nás sebevědomé mládě, Celest. Nemůžu ji zabít, je to proti pravidlům.
Něco mi tu nehraje. Doletíme na druhou stranu hory a všem spadne čelist. "Území zla se rozrůstá něak rychle.
Narazí nám do zad obrovská rána. Je to pokročilá magie. Měla nás zabít. Tory padá k zemi. Té už nepomůžem. Podíváme se kdo má tu drzost. Za námi sedí Celest na červeném drakovy. V ruce drží další smrtící ránu. "Nemusíš to dělat" zavolám na ni. Má červené vlasi, oči, oblečení... "Ne, nemusím. Ale já chci" s těmi slovy po nás hodila další kouli. Uhnul sem a zasáhla Darena, byl zpola červený. Ohlédnu se, taky padá k zemi. Když se podívám zpět, Celest ani její drak už tam nejsou.
Letíme dál.  Musíme zachránit nevinného člověka. Pravděpodobně bude u Celest v jeskyni. Už nám dorazili posily. Jeden žoldák se tu vyzná. Bez problémů sme dorazili k jeskyni. Měl sem pravdu, je tam Celest a něčemu se směje. Otočí se a všimne si nás. Hodí pod sebe neaky prášek a zmizí. Drápy popadnu Nika a letíme prič. Cestou sme potkaly jen pár lovců, ale co zmůžou proti obrneným drakům...
V jezkyni sme Nika předložili před našeho léčitele. My sme s údivem vyvázli jen s pár škrábanci. "Nevím, jeho duši lze zachránit, ale tělo ne" pronesl "dělej co umíš" rozhodil sem tlapou a konečně si šel lehnout. "pryč! Rychle! Žoldáci!"řval hlas z venku. Vyšel sem z jeskyně. Viděl sem hotovej masakr. Nesnáším žoldáky. Někdo je podplatil aby nás zabily. "Faone, doktor odletěl s neakým vejcem!" Řekl mi umírající voják. Vznesl sem se a na nepřátele snesl plamen. Odletěl sem hledat léčitele. Nebylo to těžké. Letěl pomalu.v tlapach měl modré vejce. " stůj. Kde si vzal to vejce?" Zuřil sem. "Je to Nik. Vzal sem jeho duši a přenesl ji to vejce. Neboj, svou paměť má." Stále se divím umění našeho mága. Doleteli sme do vzdušného města Min-a-spirit. Sundal sem ze sebe brnění. "Dones ho do hnízda" poručil sem mágovy.
Letěl sem k orlandovy, oznámit mu, že už sme pro Kiru našli Draka... Nika.

589slov