Zakázané ovoce 13+

#8

Po škole jsem se sešla s Michalem. Šli jsme koupit těhotenský test a potom šli k němu domů. Čím blíže jsme byli, tím větší ve mně narůstal strach. Vím, říkal, že se mnou bude, i kdybych těhotná byla, ale stejně...

Vešli jsme do výtahu a konečně po tom dlouhém tichu cestou sem, něco řekl – „Bude to v pohodě". Co bere jako v pohodě? Že dítě budu mít nebo ne? Tak či tak jsem přikývla a hned po otevření dveří v rychlosti vykročila ven. Čekala jsem před jeho dveřmi, aby mi je otevřel, ale on místo toho přistoupil ke mně a políbil mě. Byla jsem lehce opřená o stěnu, ale on mě k ní doslova přimáčkl. Jednou rukou mě držel za tvář, druhou hledal klíče. Otevřel dveře, ale líbat jsme se nepřestali. Chytil mě za bok a odvedl dovnitř. Tašku jsem po cestě do pokoje upustila. Byla jsem v jeho ložnici poprvé, ale i tak jsem si ji moc neokoukala, protože mě hodil na postel a já po celou dobu měla zavřené oči.

Přistoupil ke mně blíž a začal mě líbat na krku, po chvilce si sundal kalhoty a šel rovnou na věc. Bylo to něžnější, než si pamatuju, žádná rychlovka. Hned po tom jsme spolu v objetí usnuli. Vzbudila jsem se až po hodině. Michal vedle mě ještě ležel a já se rozhodla, že si ten test udělám hned. Pomalu jsem se od něho vyplížila, nasadila si tričko a kalhotky a zamířila do koupelny. Na obalu bylo napsáno – Počkejte 2 minuty.

Sedla jsem si na okraj vany a čekala. A čekala. Byly to asi nejdelší dvě minuty v životě. Ani mi to nepřišlo jako dvě minuty, přišlo mi to jako celé věčnost. Držela jsem test v rukou a upřeně koukala zamyšleně do země. Zazvonil budík, že uběhly 2 minuty. Cukla jsem sebou, protože jsem se ho lekla. Bála jsem se podívat. Možnou odpověď jsem měla na dosah...

Začaly mi téct slzy. Najednou se otevřely dveře a do koupelny vstoupil Michal. „Copak se děje?" přiklekl si ke mně. Utřel mi slzy a já se lehce usmála. „Já jen...bojím se" utřela jsem si znova obličej. „Ale broučku, ničeho se nemusíš bát. Jsme v tom společně, slibuju" políbil mě na čelo. „Chci, aby ses na něho podíval první" podala jsem mu test. Vzal si ho do ruky a podíval se. Nepoznala jsem na něm žádné náznaky odpovědi. Podíval se na mě a lehounce se pousmál „Je to negativní". Zavřela jsem se oči a obejmula ho. Cítila jsem úlevu. „Nejsem" stiskla jsem ho ještě víc „Panebože" rozbrečela jsem se. „Tak moc tě miluju" políbil mě. Bylo to vlastně poprvé, co mi to řekl. Smála jsem se a plakala. On mě stále objímal.

Jela jsem na večer domů a šla se připravit na další den, protože jsem se chystala už konečně za Danielem. Pořád mi psal ať přijedu, ale já to furt odkládala a odkládala.

Když jsem si šla lehnout, měla jsem dobrý pocit. A jak jsem na dnešek myslela tak jsem pomalu usínala. Vzbudila mě bolest břicha. Když jsem se posadila a podívala se před sebe, zasvítil na mě budík – 2:54. Zavřela jsem oči a předklonila se. Bylo mi ještě hůř. Rozeběhla jsem se do koupelny a vyzvracela se do záchodu. Seděla jsem nad ním ještě pár minut a potom si šla vypláchnou pusu. Vůbec netuším, z čeho mi bylo tak blbě.

Šla jsem si znova lehnout a ráno do školy radši nešla. I přes to, že jsem měla odpoledne v plánu jít do nemocnice za Danielem, nebylo mi dobře a školu jsem radši zanevřela. Spala jsem až do odpoledne a probudila mě až křeč v břiše. Když jsem si všimla, že je skoro jedna hodina odpoledne, skoro jsem vystřelila z postele. 

Šla jsem do koupelny a všimla si, že jsem si vzala tu krabičku z testu a nechala ji na poličce i s tím testem v ní. Krabičku jsem vzala a chtěla vyhodit, protože kdyby na to přišla mamka asi by to moc nechápala. Nedalo mi to a podívala jsem se na ten test. Chtěla jsem vědět jak to vůbec vypadá. Byly tam dvě čárky...jedna normálně viditelná a ta druhá světlá. Dvě čárky?! A navíc to moje zpoždění s měsíčky. Koukla jsem se na popis na krabičce - tak to bylo zřetelně napsáno, 2 čárky a test je pozitivní. Michal tu druhu čárku nemusel vidět...ach bože, co budu dělat!!?

Omlouvám se, že ty díly vycházejí kostrbatě - jakože jednou jo potom zas ne, ale jsem ráda jestli se Vám i tento díl líbil. SexyGirl♥♥♥