MariChat

5.

Ahojky, Jsem tu po hodně...možná po dvou...možná po víc..........SORRY!!! JÁ SE MOC OMLOUVÁM ZA TO, ŽE JSEM NEVYDÁVALA KAPITOLY. MĚLA JSEM SPOUSTU PRÁCE. ŠKOLA, KLAVÍR, snění o klukovi...DOMÁCÍ ÚKOLY, NAUKA, snění o klukovi...ATD.... Ještě jednou sorry a pa.

Marinette
Vzala jsem tašku, rohlik do huby,...totiž pusy a utíkala do školy, kde na mě čekala Alya. ,,Čau kočko, kde je ti konec?'' Já jsem ji neodpovídala, protože jsem se pořád snažila popadnout dech. ,,J-já...promiň Alyo. Já jsem zaspala.'' Řekla jsem smutně. Alya se zachichotala. ,,No dobře. A to tě ten budík nevzbudil? A jestli ne, tak chci vědět co, nebo kdo, abych mu mohla dát vyznamenání.'' Řekla se smíchem ,,Tikki, kdo jin-totiž, máma.'' Alya mě propichovala podezíravý pohledem a to se mi v žádném případě nelíbilo. Tak jsem nasadila nevinný pohled. ,,No nic. Jo, kočko mám nové zprávy ohledně Ladybug. Je to bomba!'' V tu chvíli mě pohltila nervozita. ,,A-a-ah-ha a-a-a,'' nemohla jsem se ani pohnout bez toho, aby se mi ruce netřásly nervozitou, a nebo aby mi nebylo špatně od žaludku. (...co? Mě se to děje denně. )
,, a-a..c-co j-js-si z-zjis-stila?'' Alya se ne mě koukala podezíravým pohledem. ,,Marinette, ty koktáš!!!'' ,,M-m-myslíš?'' Snažila jsem se. Vážně. ,,Jo. Nicméně jsem nic nezjistila,'' teď mě nervozita opustila a vystřídal ji pocit bezstarosti. V duchu jsem si oddychla. Najednou mě vůbec netrápili křeče, naopak. ,,Něco mnohem lepšího.'' NE! ALYO!!! ,,Adrien se nabídl, že mi pomůže s odhalování identity berušky. Už je to i na mém blogu. Víš, jakou mi to zvýší sledovanost?'' Vypískla Alya. No..Možná bych to oddechnutí vzala zpátky. A možná i ten pocit Bezstarosti. ,,Do prdele!!!'' (.........Maruška si nemohla pomoct. :-) ) ,,Co prosím Marinette?'' Do prdele!!! (................Maruška si znovu nemohla pomoct. :-) ) Do ****! Já to řekla nahlas?! ,,eh, no nic, jen jsem si zapomněla dodělat úkol z dějáku.'' Ups, já si ho fakt neudělala... ''crrrr''  A jejda. Utíkala jsem za roh do třídy. Naštěstí dříve než ta pitomá úča. Teda, než ta pitomá úča na fyziku. Cestou jsem cítila něčí pohled. Brzy se ukázalo koho. Adriena??? Zamávala jsem mu a usmála se. A on ...zčervenal??? Usadila jsem se do lavice a vnímala tep srdce. Vnímala jsem, jak se zrychluje. Bum...bum..bum.bumbumbum... do třídy vešla úča.Takže hodina. ,,Takže, budete dělat referát. Bude to párový referát. Tady pan referá-eee, chci říct ředitel vás rozdělí.'' Do třídy vešel ředitel, dost podobný sově. (Taky jste si toho všimli?) ,,Takže, teď řeknu lidi kteří budou spolu dělat ten referát: Alya a Nino, Chloé a Kim," V tu chvíly Chloé rudla vzteky. Dobře jí tak. ,,Adrien a...," prosím, prosím, prosím... ,,Adrien a Marinette," Jo. Ježiš, já snad vybuchnu... Dál už jsem neposlouchala, protože jsem myslela na to, jak se sejdeme u mě doma a,.....do prčic, u mě doma. Já tam mám ty plakáty, fotky, tapetu...NÉÉÉÉ!!!! Ach jo, já jsem tak tak.....zamilovaná. Adrien....Adrien.....Adrien. nemůžu na něj nemyslet.
,,Crrrr''
Jo, takže...a teď domů. Rychle!!! Dorazila jsem domů a rychle jsem ztrhla plakáty a fotografie. Oh, ale ono mu to tam tak slušelo...a teď jsem ještě změnila tapetu na fotku Jaggeda Stona. ,,Marinette, máš návštěvu!'' A do pytle... já jsem se zapomněla umýt, vzít si své šťastné ponožky, převléknout se....Ježiši, to je průser. (Jejda, sorry.😫) seběhla jsem shody...tedy, to bych nebyla já, kdybych o něco nezakopla. Zavadila jsem o třetí shod a už jsem čekala tvrdý dopad...ale nic. Pomalu jsem otvírala oči a uviděla...do prkna, to je trapas. ,,P-promiň Adriku-totiž Adriene.'' Hihi, to jsem já... ,,To nic Marinette. Jsi v poho?'' ,,Ne-totiž Jo.'' Bezva... ,,Fakt?'' ,,Jasně.'' Já nekoktám...ÍÍÍÍ!!! Usmál se na mě. On se na mě usmál... ,,eee, půjdeme ke mě do pokoje?'' Zeptala jsem se ho. ,,J-jasně.'' On koktá, já nekoktám...že my sme si to vyměnily...