PASSION

☆Kapitola 4☆

Přidávám další část, doufám, že se bude líbit :) užijte si díl :))

Udělám posledních pár tahů řasenkou, a pak ji odkládám na vrchní poličku. Věnuji poslední pohled zrcadlu, a vyrážím vstříc novému dni.

Když vyjdu z koupelny, jdu si do pokoje pro tašku. Přehodím si ji přes jedno rameno, a sejdu schody dolů do kuchyně. Tam už sedí u stolu táta, a popíjí kávu. Samozřejmě nechybí ani notebook, který trůní na stole před ním.

,, Dobrý ráno." řeknu mu, položím si tašku k noze stolu, a jdu se do ledničky podívat po nějaké chutné snídani.

,, Dobré, dobré. " odpoví mi, ale dál upřeně sleduje obrazovku počítače. Na tohle jsem zvyklá. Žádné projevy náklonnosti, nebo jakýchkoliv jiných pocitů. Náš vztah se zakládá pouze na jednom. Pokud mám dobré známky ve škole, chová se ke mně podstatně lépe, než když domů donesu známku špatnou. To je všechno.

Nakonec nacházím bílý jogurt, a jen tak ve stoje u linky ho rychle hltám. Potom už jen zamumlám tátovi něco na pozdrav, obouvám si červené konversky, a vyrážím z domu. Jen co otevřu dveře, do tváře mě udeří ledový vzduch. Ochladilo se nejméně o 5 stupňů, což tady není až tak neobvyklé. Takže se zase vracím, a z věšáku u dveří si beru šedý kabát. Rychle ho na sebe hodím, a tentokrát už definitivně vycházím ze dveřím.

Na naší příjezdové cestě už na mě čeká Shelby. Včera se asi hodně nudila, protože má na sobě jeden z nejšílenějších outfitů, co jsem u ní kdy viděla. Má na sobě směs snad všech barev, co existují. Vypadá to šíleně, a zároveň dobře. Když si mě všimne, zvedne hlavu, a zářivě se na mě usměje.

,, Shelby, co to máš na sobě? Jdeme do školy, ne na karneval. Prohodím s úsměvem, a povytáhnu obočí. Jsem zvědavá, jak mi obhájí další její módní výstřelek.

,, To přece vím," zakoulí očima ,, ale
Spencer říkal, že má rád barvy. Tak jsem si řekla, že když si na sebe obleču něco super, tak se mu budí určitě líbit víc. Není to bezva? " říká mi nadšeně, a pomalým krokem jdeme od našeho domu.

,, Jo, je to vážně úžasný. " řeknu ironicky, a přitáhnu si kabát blíž k tělu. Studený vzduch se po mně plazí, a hledá každou skulinku, kterou by se mi mohl dostat pod kabát.

"Máš hotovej ten projekt do psychologie? Já jsem to dělala včera do dvanácti, byl to fakt vopruz." vyruší mě Shelby, zrovna když přemítám o anglickém podnebí.

,, Ne." Chtěla jsme to dělat, ale pak jsme na to zapomněla, a dosud netknutý projekt zůstal ležet na stole v kuchyni.

,, A Dennis.. ozval se ti už? " ptá se dál.

,, Ne. " řeknu. Snažím se znít, jako že mi to nevadí. Že jsem zvyklá. Ale pravda je trochu jiná. Ve skutečnosti mě ubíjí, jak daleko ode mě je. A mrzí mě, že mi nenapíše ani blbou zprávu, abych věděla, že je v pořádku. Ne, má jen spoustu práce se studiem. Přesvědčuji sama sebe. A alespoň na chvilku mi to pomáhá na něj zapomenout.

***

,, Tak, a teď si rozdáme testy z minulé hodiny. " řekne významně učitelka. Sakra sakra sakra.

Postupně vyvolává jména všech ve třídě, a oznamuje jim jejich známku. Když se třídou rozlehne moje jméno, nastražím uši a ztuhnu. Všichni jsou potichu, a já slyším jen tlukot mého srdce, a pravidelné oddechování ostatních okolo.

,, Čtyři minus. " řekne mi konečně učitelka. Její hlas zní naštvaně. Poslední dobou jsem se zhoršila, a moc dobře si to uvědomuju.

Jakmile se mi do rukou dostane můj test, ani se nedívám na svoje stupidní chyby, a papír ihned mačkám a hážu do koše. Měla bych se psychicky připravit na doučování, které začíná v pondělí, a končí neznámo kdy.