Nenávist (kniha 1.)

3.

Na konci vyučování jsem čekala před školou na Klárku a Naty, které byly v jiné skupině na ájinu, než já.

Otevřely se dveře. Myslela jsem si, že jsou to konečně moje kamarádky, ale místo nich se ve dveřích objevil Petr. Normálně by jsme se příšerně pohádali, ale teď jsem se ho chtěla na něco zeptat.

"Hele, cos to bláznil v té matice? Prohráls sázku?" Zeptala jsem se ironicky.
Petr mi pohlédl přímo do očí. Znechuceně jsem odvrátila oči od těch jeho. "Ne, Katy. Já tě pořád miluju!" Pošeptal mi do ucha. Najednou jsme byli u sebe strašně blízko, až jsem cítila za krkem jeho teplý dech. 

"Ale já tebe ne!" Odvětila jsem také šeptem a napodobila jeho hlas. "Ale no tak, Katuš. Poslechni své srdce." Řekl. Byl u mě strašně blízko, až se mi z toho dělalo špatně.
"Je mi z tebe zle, Petře." Řekla jsem znechuceně a odtáhla se od něj. "Zato já jsem s tebou šťastnej!" Pošeptal mi do ucha Hoggy. Uchopil můj obličej do rukou a políbil mě.

Odtrhla jsem se od jeho rtů a otřela si rukávem své kožené bundy pusu. "Jsi nechutnej úchyl. Nejprve se přímo přede mnou líbáš s tou děvkou Sofií a nakonec po mě chceš, abych se do tebe znovu zamilovala. Tak to ti ale neprojde!" Řekla jsem mu. Smutně na mě pohlédl, až mi ho bylo skoro líto.

A právě v tom se ve dveřích objevily holky. Pohrdavě jsem na něj pohlédla a odešla s holkami k zastávce šaliny. V hlavě se mi však stále přehrával moment, kdy mě Hoggy políbil...