Nenávist (kniha 1.)

2.

"Ten Petr mě tak příšerně nasral!" Vykřikla jsem a vyrazila ze třídy. Naty a Klárka, které čekaly před třídou jako vždy, když jsem se s tím debilem s přezdívkou Hoggy, hádala, se na mě nechápavě zadívaly.

"A už je to tady zase!" Obrátila oči vsloup Naty. "Co ti řekl tentokrát?!" Otázala se, jako vždy zvědavá, Klárka. Jenom jsem si povzdechla a gecla na pohovku, která byla přímo vedle dveří naší třídy.
Moje kamarádky si sedly vedle mě a konejšivě mě objaly.
"No tak, čím tě nasral tentokrát?" Zeptala se tentokrát Naty. "On mě sere furt!" Řekla jsem naštvaně. "Ale no tak, nevšímej si ho." Odpověděla na můj nevrlý tón jemným hlasem Klárka. "To říká ta pravá, co je do Hoggyáše zamilovaná až po uši." Zasmála jsem se a hned na to jsme já i Naty chytli totální záchvat smíchu.
Klárka se zamračila. "Vždyť to není pravda!" Vykřikla a při tom celá zrudla. "To nezamluvíš!" Řekla Naty, když se trochu uklidnila. "Jo no. Vždycky když k nám přijde, tak celá zrudneš. Vždyť i teď, když se o něm jenom bavíme, jseš rudá jak rajče!" Přisadila jsem si se smíchem.
"Tak jo no, miluju ho." Přiznala se Klárka a zrudla ještě víc.

Z našeho velice záživného rozhovoru nás vyrušily zvonění a my musely do třídy.

Měli jsme matiku a na to jsem se fakt netěšila. Zaprvé máme naprosto retardovanýho učitele a zadruhé sedím s Petrem.
Na všechny ostatní hodiny sedím s Jančou, další mojí kamarádkou, ale na matiku nás učitel rozesadil a neposadil mě za nikým jiným, než za tím kriplem Hoggym. Byla jsem fakt příšerně nadšená.

S otráveným výrazem jsem si vyměnila místo s Petrovým spolusedícím Erikem a hodila si tašku vedle lavice. A v té chvíli přišel do třídy náš profesor. Postavili jsme se a pozdravili.

Po nějaké chvíli pouze počítání příkladů, profesor řekl, že bude zkoušet. A koho asi vyvolal jako první?! No samozřejmě, že mě.

U tabule jsem byla naprosto dutá a tak profesor řekl: "Tohle je na pětku, slečno Bukovská."
"To snad nebude nutné, pane profesore. Může si to vynahradil příště." Řekl kdosi. Otočila jsem se ke třídě a spatřila stojícího Petra. Všechny holky, včetně celé rudé Klárky, na něj civěli uctivými pohledy, zato profesor jej probodával nenávistným pohledem. A jsem si jistá, že kdyby uměl pohled zabíjet, už by byl mrtvej.

Já sama jsem na něj civěla jako na zjevení. Co to sakra blbne?!

"Tak dobře, Katko, ale jestli se to bude opakovat i příště, tak dostaneš obě dvě ty pětky!" Řekl a ještě jednou vražedně pohlédl na Petra.

Jako omanená jsem řekla: "Děkuji." a šla si zase sednout.