Nenávist (kniha 1.)

4.

Dorazila jsem domů a stále přemýšlela o Hoggyho polibku.
Myslel to vážně?! Kladla jsem si řečnického otázky.
Když vtom mi zapípala na mobilu esemeska. Byla od mýho kluka Kovyho. Psal mi, jestli s ním nechci jít do města na kafe.
Usmála jsem se a ode psala mu, že určitě půjdu. Musela jsem si spravit náladu, kterou mi Petr zkazil nejmíň na dva roky dopředu.

Za několik minut jsem se s Kovym setkala v jedné super kavárně, kde jsme se většinou scházeli. Chvilku jsme si jen tak povídali. Potom se mě zeptal: "A jak jde život?"
"Ale, nic moc." Mával jsem rukou. "Pořád mi ho kazí ten debil Hoggy." Pokrčila jsem rameny. "To bude dobrý." Utěšoval mě Kovy. Věděl o mých sporech s Hoggym. "Ne, to nebude dobrý!" Začala jsem zničehonic vyšilovat. "Dneska mi ve škole řekl, že mě zase miluje a proti mé vůli mě políbil!" Vykřikla jsem. "Jen klid! Jen klid, Katy. To bude dobrý, uvidíš. Jenom si ho prostě nevšímej!" Řekl mi Kovy konejšivě. Natáhl se přes stůl a lehce mě pohladil dlaní po tváři.
Zase se mi vybavil Hoggyho polibek. Prostě jsem ho nemohla dostat z hlavy.

Když jsem se asi po hodině vracela ze schůzky s Kovym domů, nemohla jsem přestat myslet na Hoggyho. Byl to divný pocit.
Nemyslí už na něj, Katy! Domlouvala mi jedna moje část.
Ale vždyť je tak sladkej! A ty jeho oči.... Rozplývala se nad Hoggyho osobou druhá, podstatně menší, čast.
Bylo toho na mě fakt dost. Začala mě příšerně bolet hlava a sekla jsem sebou o zem.