WHISPER! [Teen Wolf FanFiction] (SHUT UP! II.) [POZASTAVENO]

PROLOG

Podle domluvy se Scarlett jsem zajela do školy abych si vyřídila svůj nástup. Seděla jsem znuděně v ředitelově pracovně a přežvykovala v puse žvýkačku sem a tam a co chvíli z ní udělala bublinu. Ředitel na mě nevrle pohlédl a vrátil se zpátky do spisů v počítači.

,,Takže," začal a znovu si mě prohlédl jako kdyby se mu něco nelíbilo. ,,Vy se opravdu jmenuj-"

,,Jo jo," skočila jsem mu s otráveným podtónem do řeči a protočila oči. ,,Opravdu se jemnuju jako ten městskej obvod. Mým rodičům připadalo velice originální pojmenovat mě podle města kde se potkaly a i mě zplodily. I když můžu být ráda, že mě nepojmenovaly přesně podle místa kde si mě udělali. Protože to bych se potom taky mohla jmenovat Long Island motel." 

Zatím co já jsem se nad svým tvrzením alespoň pousmála ten staroch se zatvářil dost rozpačitě a raději se k mému jménu nevracel.

,,Prostě mi říkejte Brooke." upřesnila jsem aby už to ten děda mohl zakončit a já se mohla vrátit domů. Ani jeden z nás tu stejně nechtěl tvrdnout déle než bylo třeba. 

,,Dobře tedy, Brooke, s Vaším přijetím nebude problém. Nastoupíte společně s novým prvním ročníkem. Rozvrh hodin a učebnice jsem Vám nechal u sekretářky spolu s nějakými papíry pro bližší informace. Budu se těšit na další shledání." 

To opravdu budeš, starouši.

,,Děkuji," vstala jsem potřásla si s ním rukou a s úsměvem té nejhodnější holčičky vyšla ven. 

U staré ježibaby s nevrlým výrazem která tam seděla jsem si vzala učebnice a štos papírů a zamířila si to pryč. Ve škole opravdu nemám v plánu trávit víc času než je třeba. Otevřela jsem ladně dveře od své Porsche Panamera, učebnice hodila na sedačku spolujezdce a nastartovala. Ozval se ten nádherný zvuk sporťáku a já si užívala to, že alespoň něco hezkého jsem si z domovu vzala sebou. 

Dojela jsem podle navigace zase zpátky do mého již nového domova a zaparkovala. Všimla jsem si několika zvědavců vykukujících z oken. 

,,Burani," zamkla jsem auto a spolu s taško přes rameno, kufrem v jedné ruce a učebnicemi a štosem papírů v druhé ruce vešla do domu.

Zarazila jsem se ve dveřích a čučela na záda očividně mužské postavě. Potichu jsem položila tašku a kufr a ze stojanu u dveří popadla deštník. S bojovím křikem jsem se rozeběhla proti vetřelci a začala ho hlava nehlava mlátit po hlavě deštníkem.

,,Scarlett! Volej poldy! Je tu nějakej místní drogovej dealer! Já ho tady spacifikuju!" zaječela jsem do bolestivého hekání kluka a znovu se namáchla, že výtržníka udeřím. Ten se však dostal z mého dosahu a držel se za hlavu. 

,,Přestaň!" okřikl mě a já se zadívala do těch oříškových očí. Hezkej místní drogovej dealer. Pevně jsem sevřela deštník jako kdybych držela basebalovou pálku a s přimhouřenýma očima na něj hleděla.

,,Kdo seš?!" napřáhla jsem proti němu deštník jako nějaký meč.

,,Soused," rozmáchl rukama. ,,A Scarlettin dobrý přítel. Jmenuju se Stiles. Stiles Stilinski." 

Znovu jsem ho nedůvěřivě přejela pohledem. 

,,A ta je kde?" sklonila jsem deštník zatím co Stiles se stále držel za hlavu. 

Zmiňovaný se zatvářil rozpačitě a nějak nenacházel slov.

,,Kde. Je." zopakovala jsem mu pomalu po kouskách svou otázku. ,,Tady v téhle díře mluvíte anglicky taky, tím jsem si jistá."