5.kapitola-Požírač jablek

443 41 2
                                    

Hodila jsem si nohu přes nohu a obhlížela terén. No, spíš hráče. Ne, že bych snad chtěla něco naznačovat, ale lacross nakonec nebude zase tak špatná hra. Obzvlášť, když se vám na hřišti převlékají takové kusy, jako byl Brett. Pane bože, ten kluk měl tak dokonalé tělo. 

Bejt o kousek blíž, asi bych se neznala. Rival, nerival. Požírač jablek, nepožírač jablek. Byl tak sexy. Nebudu lhát, má bujná fantazie pracovala na sto procent.

Najednou se naše pohledy střetli a v jeho tváři se objevil úsměv. Neochotně jsem otočila svůj pohled směrem k našemu týmu, aby si snad něco nemyslel a rozhodla se jít ještě trošku poškádlit Štěně. 

Přifařila jsem se vedle Masona a zadívala se stejným směrem co oni. Překvapivě na našeho starého známého.

,,Je mi fuk, že je o 30 čísel vyšší," prohlásil odhodlaně Liam. ,,Dostanu ho." 

,,Jo," vzpamatoval se Mason a znova se zadíval na Bretta. Nemohla jsem protestovat, pohled to byl hezký.

,,Co to děláš?" zadíval se nejdřív na Masona a pak na mě.

,,Cože?" dělal že nechápe. ,,Já souhlasím s tebou. Souhlasím." 

,,Připadá ti sexy." pochopil Liam.

,,Ne," skočil mu hned do řeči Mason. ,,Ne. Ne, vůbec ne. Ne." 

Znova se zadíval na Bretta. ,,Možná. Možná trochu." 

,,Možná trochu víc." zkousla jsem si ret a nemohla se nabažit stejně tak jako on pohledem.

,,On mě chce zničit." připomněl nám a luskl mi před očima.

,,Já vím, že ho sejmeš." chlácholil ho. ,,A pak ho dáš mě." 

Ti dva se tomu uchechtli.

,,To asi těžko," podotkla jsem spíše sama k sobě. ,,Tenhle musí kopat za jinej manšaft." 

,,Cože?" vysloužila jsem si Liamův pohled.

,,Hele, prostě tam jdi a nakopej těm nafoukancům zadky." vmísil se zpět do rozhovoru Mason a ťukli si pěstmi. 

,,Dostanu pusu pro štěstí?" objevil se mi v zorném poli Liamův nafoukaný úsměv. 

,,A to jako proč?" podotkla jsem s pobaveným úsměvem. 

,,No tak, odpoledne to vypadalo, že se ke mě docela máš. Tak mě napadlo, že je v tom necháme dokud jsou tady. Pár z nich se totiž za tebou dost mlsně dívalo. Tak že by mi to pak dalo ve hře nějakou výhodu."

,,Ehm," přikyvovala jsem s našpulenými rty. ,,Tak, ale sám si říkal jak si odhodlaný je porazit. Moje štěstí nepotřebuješ." 

Zasmál se a mě připadal tak roztomilí. Naklonila jsem se k němu a dala mu decentní pusu na tvář. 

,,Furt si myslím, že jsi idot. Nezapomenu ti, že sis myslel, že neumím řídit." 

,,Taky že neumíš." 

Praštila jsem ho hravě do ramene, otočila se na patě a vydala se zase zpátky sednout. 

Hra začala a zatím to pro nás nevypadalo nějak skvěle. Už po prvních 10 minutách hry jsme stihli schytat jeden gól, za minutu další a ještě nám stihli dva nabrat Liama tak, že letěl vzduchem a rozplácl se jak široký tak dlouhý na trávě. Ten práskl s holý a helmou o zem a kdyby ho Scott se Stilesem nepopadly, nejspíš by se tam na ty kluky vrhl. A oba dva góly, dál bohužel Brett. 

Když jsem říkala, že lacross je pěkně nudná hra, mýlila jsem sem se. Ve skutečnosti, je mnohem ale mnohem zajímavější a těžkopádnější. 

Nemluvě o tom, když je Stiles v rozehrávací pozici a o něčem tam s protihráčem 3 minuty vášnivě diskutuje. Každopádně se to ukázalo, jako dobrá taktika, protože míček se dostal do rukou Kiře která dala ukázkový gól.

Začala jsem spolu s ostatními nadšeně tleskat. Konečně, alespoň jeden gól. Liam s Brettem a se rozeběhli naproti sobě, Liam přes Bretta přeletěl a ten zase s bolestivým hekáním ležel na zemi. Vlastně bolestivých hekání se ozývalo hned několik. Na hřišti byl chaotický chumel, ze kterého se nakonec vynořili coach s ošetřovatelem kteří společnými silami dostávaly hráče číslo 28-Bretta z hřiště.
A pak z ničeho nic zápas zastavili, celý zápas zrušili a kolem školy začaly čmuchat policajti.

                                                                                                     (...)

Zasunula jsem učebnice do skříňky a koukla na rozvrh hodin. Díky bohu, že už byl konec. Přehodila jsem si tašku přes rameno a vyšla ven. Dnes bylo po delší době opravdu pěkně, svítilo sluníčko a pofukoval lehký větřík. 

Od rána se v naší škole neřešilo nic jiného, než to, že nám po škole pochodovaly dva vrazi. Garrett a jeho přítelkyně Violet. Když si uvědomím, že jsem s Garrettem koketovala před vlastní skříňkou dostanu zimnici. Dneska jsem byla nucena odejít později, protože si mě na kobereček pozval ředitel s tím, kdy se vrátí moji rodiče z té obchodní cesty.

Musela jsem se nad tím uchechtnout. Doufám, že už nikdy, bez ohledu na to, že bych v domě společnost uvítala, to ticho mě pěkně rozčiluje. A jako na potvoru jsem musela ještě parkovat kousek od školy, protože byla ráno zácpa a já do školy dobíhala. A samozřejmě to, že se budík nenařídil sám, není má chyba, ale chyba budíku. 

Zhluboka jsem se nadechla a i přes všechen ten dnešní zmatek kráčela ke svému autu. Uslyšela jsem pomalou jízdu auta a otočila se. Vedle mě popojížděl vysoké černé terénní auto  s černými skly. Sjelo okýnko a mě polilo horko. 

,,Ahojky Brooke," koukala jsem na Garretta. 

Pokusila jsem se o bezmyšlenkovitý útěk, ale auto strhl tak, že mi zatarasil cestu a když jsem se otočila už přede mnou stál Garrett a já s chabým vyjeknutím jsem schytala velkou ránu do hlavy lacrossovou pálkou. 

Před očima se mi začali dělat mžitky a já se ani nedokázala propadnout do sladkého nic nevědění. Mé tělo, které se pokoušelo o útěk se nedokázala na nic. Jen matně jsem poznávala jak mě Garrett vleče do kufru auta několikrát jsem bez úspěchu kopla nohou do několika Garrettů naráz, ale bez jakéhokoli úspěchu.

,,Zklidni se, zlato." utáhl mi ruce k sobě nějakým tlustým kousavým provazem. ,,Jen si uděláme výlet za tvým kamarádem. Uvidíme, jak na tobě těm lidem za těch pár měsíců záleží." 

Pak už jen s hlasitým bouchnutím zavřel kufr a mě se před očima konečně vytvořila nevinná nic netušící tma.



WHISPER! [Teen Wolf FanFiction] (SHUT UP! II.) [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat