WHISPER! [Teen Wolf FanFiction] (SHUT UP! II.) [POZASTAVENO]

8.kapitola-Nebudeme o tom mluvit

,,Nevím, co jste mi přimíchaly do oběda, ale ten matroš znova nechci." vykoktala jsem ze sebe a schovala se dětinsky pod peřinu ve Stilesově pokoji. 

,,Eee," vykoktal ze sebe Stiles a sedl si na okraj jeho vlastní postele. ,,Jako bych měl deja vu." 

,,Co?" posadila jsem se a on uhnul pohledem. 

,,Ale nic!" 

,,Tak nic?! Právě se mě pokusilo zabít něco, co absolutně nemám ponětí, co je, páč to vypadalo, jako hodně poničená maska na Halloween a kluk o kterým jsem si myslela, že je pouze divnej se předemnou ukázal v kostýmu sněžného muže, nebo co to mělo k čertu být." 

,,Sněžného muže?" vytáhl obočí. 

,,Promiň, že mám právě hysterickej záchvat!" zavřeštěla jsem a opět se schovala pod peřinu. Pomalu jsem se nadechovala a zase vydechovala. 

,,Vysvětlím ti to," navrhl Stiles a odkryl mou peřinu. 

,,,Třeba nic vysvětlovat nechci." 

Hodil po mně pohled: Ne, tohle opravdu nechceš a já to vím.

,,Nech mě tu samotnou," odsekla jsem a opět se schovala. 

,,Jsi u mně v pokoji," upozornil mě a já podvědomě tušila, že se usmívá. 

Vyřítila jsem se nekontrolovatelně z pokoje a nezapomněla za sebou prásknout dveřmi. 

,,Kam jdeš?" vyběhl za mnou Stiles očividně absolutně zaskočený. 

,,Já nevím," pokrčila jsem rameny a nastoupila do svého auta. 

Otočila jsem klíčkem v zapalování a v mžiku blesku byla pryč. Jela jsme zběsile ulicemi městečka, nohu stále pevně na pedále. Zajela jsem na kraj lesní cesty a zastavila. 

Zhluboka jsem dýchala a křečovitě svírala volant. 

,,Co se to děje?" 

Otřela jsem si z obličeje slzy a položila si hlavu na volant. Poprvé jsem si přála aby na mně doma někdo čekal, abych tady někoho znala a mohla někomu vše říct. Otevřela jsem kastlík a vyndala svůj už několik týdnů vypnutý telefon. 

,,Nezapínej ho, jestli po tobě vyhlásí pátrání, mohly by tě podle něho najít." proběhl mi hlavou Scarlettin naléhavý hlas. 

Vyděšeně jsem zaječela a koukla se z okna na, které někdo zaťukal. Liam trošku nadskočil a o krok couvl. Otevřela jsem dveře a polekaně hleděla do očí Liama Dunbara.

,,Co tu k čertu děláš?" štěkla jsem po něm a dívala se mu zpříma do očí. 

,,Mohl bych se zeptat na to samé," namítl a založil si ruce na hrudi.

,,Nevím, co je divnější. Holka co zastaví s autem u krajnice lesní cesty, nebo kluk co z ničeho nic zaklepe na okno jejího auta uprostřed noci?" 

Liam protočil oči. 

,,Rozmysli si svou odpověď." dodala jsem s ironickým úsměvem. 

Ozvala se rána jak z děla a v mžiku začalo lít jak z konve. 

,,No super," podotkla jsem. 

,,Nechceš se schovat do auta?" navrhl Liam a ukázal na auto. 

,,Dík, že mě zveš do vlastního auta." uraženě jsem otevřela dveře a kývla na něj, aby si přisedl. 

Rozhostilo se ticho a mě mírně děsilo, že se mnou sedí v jednom autě. 

,,Nemáš hlad?" prolomil Liam ticho a koukl se na mně. ,,Naši dělali večeři než odešli do práce."