WHISPER! [Teen Wolf FanFiction] (SHUT UP! II.) [POZASTAVENO]

6.kapitola-Studna

,,Tak kampak jsi nám zmizel," probudil mě Garrettův hlas, který mi projel hlavou jako ostrý nůž.

Všude kolem mě byla příšerná tma a celé tělo jsem měla v křeči.

,,A," slyšela jsem vítězný hlas.  Následoval prudký náraz a já se zděsila, že jsme srazili nějaké zvíře nebo nedej bože člověka. Auto zastavilo a já slyšela bouchnutí dveří. Veškeré mé pokusy nějak rozvázat lano, byly marné a to z jednoho prostého důvodu, nebylo to lano, ale takový ten plastový pásek co se používá ve stavebnictví na utahování a zbavíte se ho  jedině tak, že ho přeříznete. 

,,Pomoc!" zaječela jsem marně ječet. Celým tělem mi proudila zimnice a nepopsatelně jsem se bála. 

Co mi hodlá provést? K čemu jsme mu byla k čertu dobrá?

,,Tak pojďme," natiskla jsem se na dveře a snažila se něco zachytit.

,,Pomoc!" zaječela jsme hystericky a začala kopat a bušit do střechy kufru.

,,Co je to?"poznala jsem známí hlas. Z těla se mi musela ztratit všechna barva a zamotala se mi hlava. To ne. 

,,To?" uchechtl se Garrett. ,,Taková malá hračka, aby sis tu před svým koncem mohl pohrát. Ale moc jí nezmorduj, byla by jí i celkem škoda." 

,,Pust mě!" zasyčelo Štěně a v jeho hlase byla znát bolest. Pak dlouho bylo ticho a mě se zdálo, že se jejich kroky vzdaluji. 

Otevřely se dveře od kufru a mě oslepilo světlo.

,,Tak polez ven," popadl mě surově za ruce a já se s bolestivým heknutím ocitla na zemi. 

,,Pusť mě!" zavřískala jsem ze všech plic a vysloužila si slušnou ránu, která mě dokázala umlčet. 

,,Je tě opravdu škoda Brooke, ale tak pochop. Potřeboval jsem někoho jako pojistku a ty jsi byla příhodná možnost."

Popadl mě za mou hustou modrou hřívu a ruce a táhl mě do lesa. 

,,Pusť mě!" vřískala jsem bolestí která mi proudila od hlavy. Kroutila jsem se jak had a snažila se, alespoň si nějak uvolnit nohy. 

Tichou ozvěnou se lesem neslo bolestné hekání a volání o pomoc. 

Garrett mě půlkou těla nechal vyset nad studnou z níž se ozýval Liamův hlas.

,,Ne," zavřeštěla jsem hystericky a do očí mi vyhrkli slzy. ,,Prosím, ne! Já neumím plavat. Prosím Garrette! Nech mě být! Prosím!" 

Žadonila jsem zoufale. 

,,Brooke!" křikl Liam.

,,Doufám, že už si ten svůj pud sebekontroly našel, Liame. Přeju příjemnou zábavu." zasmál se Garrett a shodil mě dolů. 

Z plných plic se mi ozval křik a pak už mě jen pohltila ledová voda. Pokoušela jsem se svým tělem všemožně zmítat abych se dostala na hladinu a mohla se nadechnout. Kolem mě se zavířil vzduch a něco uvolnilo mé nohy ze spárů pout. Pocítila jsme jak se mi okolo pasu omotaly silné paže a já se konečně ocitla na čerstvém vzduchu. 

Zalapala jsem po dechu a pevně obmotala nohy okolo zachránce. Zrychleně jsem dýchala a z pusy mi vycházely vzlyky.

,,Klid," otřela jsme si vodu z očí a konečně pohlédla do tváře Liamovi. Jedním švihem mi přetrhl i pouta na ruce a já mu je ihned omotala okolo krku. Bolestně oddychoval. ,,Držím tě." 

,,Musím se něčeho chytit," vypadlo ze mě a spodní ret se mi klepal chladem i děsem. 

Liam se mnou 'doplaval' ke stěně a já semkla pevně prsty okolo vystouplého kamene.