Welcome home Jessie

42 4 0
                                    

*o dva týdny později*
,,Tak slečno Parks už budete moct jít domů akorát vám uděláme ještě nějaké vyšetření a po obědě budete moct odejít'' řekl doktor a jen tak odešel. Dík moc a třeba kam mám dojít na vyšetření jsi mi říct nemohl? Vzala jsem mobil a vytočila číslo táty ,,Co potřebuješ Jessie?'' zeptal se táta a bylo poznat v jeho hlase že má nějakou práci ,,Tati mohl by jsi pro mě kolem 1 přijet nebo si mám sehnat odvoz?" ,,Ne já pro tebe přijedu tak mě tam v 1 čekej zatím pa beruško'' řekl táta a zavěsil. No tak to si počkám je teprve 9 a já mám jít na vyšetření až v 11. Tak se aspoň prospím. Řekla jsem si v duchu a zachvilku se odebrala do říše snů.
*po hodině a půl*
,,Slečno Parks... Slečno Parks" řekl někdo a trochu semnou zacloumal. Otevřela jsem jedno oko a podívala se na sestřičku která mě budila ,,Co se děje?" zeptala jsem se a trochu se nadzvedla na posteli ,,Jdete na vyšetření'' řekla a já se neochotně zvedla z postele. Sestřička na mě počkala a šla semnou na různá vyšetření. Jsem už v naprostém pořádku, ale na motorku si sednu za měsíc až dva. Došla jsem do pokoje a lehla si na pohodlnou postel.

,,Jessie" to tady člověk nemůže ani spát? Otevřela jsem jedno oko a viděla tátu ,,Co tu děláš?'' zeptala jsem se a podívala se na hodiny. To už je jedna?! ,,Promin usnul a jsem hned se obleču a můžeme vyrazit" řekla jsem a zapadla rychle do nemocniční koupelny. Vzala jsem si na sebe černé potrhané džíny bílou košili, modré sako a k tomu modré Vans boty. Vyšla jsem z koupelny vzala si tašku kterou mi táta přivezl a vyšla z pokoje.

,,Můžeme vyrazit" řekla jsem a vydala se ven z nemocnice. Konečně jedu domů! Sedla jsem si do tátova auta neboli shelbyho černého mustanga a společně jsme vyjeli. Cesta netrvala moc dlouho. Táta zastavil před mým domem a já vystoupila táta se mnou ,,Děkuju že jsi mě odvezl tati'' řekla jsem a obejmula ho. Dala jsem mu pusu na tvář a rozloučila se. Vešla jsem do domu a sama pro sebe si řekla ,,Vítej doma Jessie'' pousmála jsem se a pomalu vycházela schody do pokoje abych si mohla uklidnit věci. Podívala jsem na postel a tam ležela obálka. Vzala jsem ji do ruky a začala pomalu číst....

MotorbikersKde žijí příběhy. Začni objevovat