„Grrrr" zavrčela jsem, když písnička Firework zničila můj krásný sen o mně a Jamiem. Nechápu, proč je ta škola už od osmi. Asi aby nás mohli co nejvíc mučit.
Nechtěla jsem tam. Ten pocit vídat Jamieho, ale vědět, že nikdy nebudete ani kamarádi, natož něco víc, byl prostě hrozný.
Šla jsem co nejpomaleji jsem uměla. Sluchátka mi dělaly tu nejlepší společnost.
Zrovna jsem byla naprosto zaposlouchaná do písničky Come in from the cold, když v tom jsem do někoho narazila. Polekaně jsem zvedla hlavu a spatřila jsem dvě osoby -Thomase a Jamieho! „Omlou-" začala jsem, ale Thomas mě nenechal ani domluvit. „Ježiš ty jsi nemehlo!" zařval na mě. „Ve škole ti ještě ukážeme! Že Jamie?" Srdce mi tlouklo jako o závod. Každá setina sekundy se zdála být dlouhá snad jako několik hodin. Čekala jsem na jeho odpověď. „Ja-jasně" vykoktal ze sebe po chvíli. Thomas ho zpražil pohledem za to, že to nebylo odhodlanější, ale mně i tohle dokázalo naprosto zlomit srdce. Slzy se mi hnaly do očí. Nedokázala jsem je zastavit. Běžela jsem někam pryč. Ani jsem nevěděla kam, ale do školy ne.
Nakonec jsem šla do parku. Teď tu skoro nikdo nebyl a tak jsem se mohla v klidu vybrečet. Pak jsem zamířila domů. Dneska do školy nepůjdu.
Nechápu, proč mě to tak vzalo. Přece jsem nemohla čekat, že bude odporovat svému nejlepšímu kamarádovi kvůli mně!
Zítra už se z toho prostě musím dostat a jít do školy! Jako by Jamie neexistoval.
To se ale druhý den už nezdálo tak jednoduché. Zvlášť když mě hned u skříněk Thomas s Jamiem zastavili. Proč mi připadá, že je Jamie něco jako Thomasův stín táhnoucí se každým krokem za ním?
„Tak Amina se nám uráčila přijít do školy! A pročpak včera nepřišla? Bála se snad?" spustil přehnaně sladkým tónem Thomas. Nesnášela jsem to! A ještě víc jsem nesnášela to, když mi říkal Amino! Jen jsem protočila očima a chtěla jsem jít dál, ale to by to nebyl Thomas, kdyby mě nechytil za tričko a nedonutil vrátit se zpátky. Vlepil mi pořádnou facku. Bylo vidět jak ho moje bolest naplňuje, ale všimla jsem si, že Jamie zavřel oči a když uslyšel to veliké mlasknutí, ústy naznačil něco jako „au". To mě docela potěšilo. Takže on si nelibuje v mlácení nevinných lidí!
Trošku jsem se na něj usmála. Věděla jsem, že to nemám dělat. Dostala jsem další facku. Jeho slova jsem nevnímala stejně jako kroky přibližující se osoby. Vnímala jsem jen Jamieho vystrašený pohled. Bylo to roztomilé!
Chvilku jsme se dívali jeden druhému do očí. Thomas si toho všiml a oběma nám vlepil facku.
A v tom přišel učitel. Když viděl moje červené tváře s otisky dlaní, začal na Thomase hodně křičet. A když říkám hodně, tak myslím opravdu extra hodně. Proste na něj řval jak na zločince.
„Jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě, když skončil s káráním Thomase a oba kluky poslal nahoru do třídy. „Jo, jsem. A děkuju. Kdyby nebylo vás, dostala bych těch facek mnohem víc" usmála jsem se na něj. „Neděkuj. Takovou hezkou holku bych nemohl nechat mlátit" řekl a s úsměvem odešel.
Vážně mi učitel řekl, že jsem hezká?!
Tak co říkáte na další kapitolu? Myslíte, že už se nám tady začíná něco rýsovat? Ale mezi Amy a kým?
Janee :*
ČTEŠ
Why me? (cz)
RomanceByla jsem tak nevinná. Není to až tak dlouho a přesto na to vzpomínám, jako by od té doby uplynuly desítky let. Připadám si jako z nějakého klišé románku. Až na to, že tam většinou holku změní nějaký bad boy nebo rovnou mafián. Mě ale změnil on...
