Život s nimi ||Calum Hood and 5SOS||

5

Nasedli jsme společně do jeho auta, on zadal do navigace moji ulici a vyrazili jsme na cestu. Cesta se mi zdála docela v pohodě až do doby, kdy jsme se nezastavili v zácpě. Calum vypadal docela dost nervózně a tak jsem se ho zeptala: ,,Děje se něco? Jsi docela nervózní.''

Cal

,,Nic se neděje. Mělo by?ˮ

Viky

,,Tak promiň.ˮ   

Cal mi na to už neodpověděl. Nevěděla jsem, jestli jsem ho třeba ještě víc nepodráždila. No, každopádně doufám, že ne. Po dlouhém tichu z něj vypadlo:

,,Jako posloucháš muziku?ˮ

Viky

,,Tak já asi nejvíc poslouchám pop. Ty?ˮ

Cal

,,Já mám nejradši skupinu Green Day. Znáš ji?ˮ

Viky

Jasně že ji znám. Ale moc ji neposlouchám. Ale znám ji, to je důležitý.ˮ

Bylo vidět, že jsem mu vykouzlila úsměv na tváři a za to jsem byla ráda. Chvilku na mě divně koukal a pak odvrátil svůj pohled ode mne zpátky na silnici. Kolona se pomalu začala rozjíždět. Ale opravdu velmi pomalu.

Na navigaci jsem viděla, že se blížíme ke mě domu. Nechtělo se mi tam. Nevěděla jsem co moje rodiče. Jestli se se mnou budou bavit nebo. Možná, že už mě vystěhovali. Vypadalo to jako, kdyby mi četl myšlenky. Zeptal se mě na moje rodiče. Nebyla jsem si jistá, že se s nim chci o nich bavit.

Viky

,,Víš ono to je takové zamotané a je to na dlouho.ˮ snažila jsem se z toho vymluvit.

Cal

,,Tak to mi to můžeš klidně říct, protože tady v tý koloně budeme stát ještě dlouho.ˮ pousmál se a bylo vidět, že mě začal poslouchat.

Viky

,,No tak mi asi nic jiného na výběr nedáš, že? Tak začnu takhle. Jsem Britka. Celých 18 let jsem žila s rodiči v Británii. Ale zrovna teď se rozhodli, že se prostě přestěhujeme do Sydney. Jen tak. Bez nějakého důvodu. A samozřejmě mě se nikdo nezeptal. Jako vždy. A tak jsem se ocitla v nemocnici, protože jsem se chtěla zabít. Ale ne nic dalšího se mě neptej, protože se mi o tom nechce mluvit, prosím.ˮ dokončila jsem svoje vyprávění a jediný co mi řekl bylo:

,,Tak jako mě to zas úplně nevadí, že jsi se musela přestěhovat sem. Aspoň jsem tě mohl poznat.ˮ

Tahle věta mi polichotila. Cítila jsem, že mě o mě zájem. Byla jsem za to ráda. Kolona se zrovna rozjížděla a my pokračovali v cestě domů. Zanedlouho jsme už byli opravdu doma. Bez nějakých dalších kolon. Vystoupila jsem z auta. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala jsem ke kufru auta pro mojí tašku. Cal mi jí podal, ukazováčkem zvedli moji hlavu a povídá mi:

,,Mám jít s tebou?ˮ

Viky

,,Hele radši ne. Nevím, co se za těma dveřmi bude dít. Ale děkuji ti za nabídku.ˮ

Cal

,,Tak já na tebe chvilku počkám, kdyby náhodou.ˮ

Už jsem jenom kývla hlavou a chtěla jsem odejít.

Cal's views

Teď nebo nikdy. Buď jí dám teď tu pusu nebo už jí nikdy možná neuvidím. A musím jí pozvat na rande.

Cal

,,Počkej ještě.ˮ

Viky's views

Nevěděla jsem, co mi chce. Otočila jsem se na svých rtech jsem ucítila jeho. Bylo to krásné. Cítila jsem poprvé něco jako lásku. Láska ke člověku, kterého znám dva dny? Myslela jsem si, že se nikdy nezamiluji. Opak je pravdou.....

Ale ne. Co blbnu. Jenom jedna debilní pusa. Nic to neznamená. Jenom jsem se usmála a pokračovala jsem směrem domů. Teď už se mi tam nechtělo vůbec, ale něco mi říkalo, že musím. Přišla jsem k domovním dveřím, zaťukala jsem a čekala. Dlouho se nic nedělo. Zkusila jsem zazvonit. Pořád nic. Otočil jsem se a viděla jsem Caluma, jak tam pořád stojí. Svoje kroky namířili zpátky k jeho autu.

Viky

,,Asi nejsou doma. Tak tu zkusím za chvilku.ˮ

Cal

,,A co plánuješ tu chvilku dělat? Jestli by si třeba nechtěla někam zajít. Třeba ukázat Sydney nebo tak něco.ˮ

Zamyslela jsem se nad tím, co to má znamenat. Jenom prohlídka nebo rande. Na to jsem se následně i zeptala.

Viky

,,A je to pouze pohlídka Sydney nebo to je rande.ˮ

Cal

,,Randeˮ

Jeho odpověd mě zarazila. Většina kluků se to snaží  nějak zakecat, ale on mi to řek narovinu. A to se mi líbí. Ten kluk se začínal fakt líbit.

Viky

,,Tak já to beru. Teda pokud ti nebude vadit, že půjdeš na rande s holkou, která ani nemá pořádný oblečený na sobě.ˮ

Cal

,,Mě? Mě to nevadí teda vůbec. Stejně ti to pořád sluší.ˮ