Život s nimi ||Calum Hood and 5SOS||

6

Seděli jsme v parku na trávníku. Do očí nám svítilo sluníčko. Nevadilo nám to. Prostě jsme jenom seděli a nic jsme nedělali a ani jsme si nepovídali. Docela se mi to líbilo. Zhruba dvě hodiny zpátky byli zřejmě nejlepí v mým ivotě. A ta nejlepí prohlídka jakéhokoli města s tím nelepím průvodcem. Abych se přiznala...vůbec jsme nevěnovala pozornost tomu, co Cal říkal. Prostě jsem se na něj koukala. Na jeho krásný rty, vlasy, oči a i na to jeho obočí. Ale koukala jsem mu i na zbytek těla. To je jasný. Připadala jsem si, e proívám románek. Zase. Po mém minulém a neúspěném románku jsem do toho nechtěla spadnout znova. Ale ono se vás to prostě někdy neptá. Asi jsem byla tady z toho mého přemýlení chvilku mimo, protoe jsem si najednou vimla mávající ruky před mýma očima.

Cal

,,Halóóó. Já na tebe mluvím a ty mě nevnímá. Děje se něco?ˮ

Viky

,,Ne. Nic. Jsem se asi zamyslela. Na co si se ptal?ˮ

Cal

,,Ptal jsem se na to, e by jsi mi mohla o sobě něco povědět.ˮ

Viky

,,Ví, jako upřímně se mi moc nechce. Nemám toho moc zajímavého, co bych to řekla.ˮ

Cal

,, A já jsem snad řek, e chci vědět něco zajímavého? Neřek. Tak povídej.ˮ

Nedal mi moc a vybranou a proto jsem se teda rozpovídala.

,,Jednoho krásného dne se ve britském hlavním městě Londýně narodila holčička.ˮ

Cal mě přeruil bouchnutím do ramene a řek mi, e si z oho nemám dělat prdel a říct mu to normálně. Tak jsem pokračovala:

,,Prostě jsem ila v Londýně 18 let, chodila jsem tam na kolu, měla jsem tam kamarády i rodinu. Líbilo se mi tam. Byla jsem tam spokojená. A na pár mých zářezů a černých puntíků jsem byla bezproblémová holka. A do teďka. Teď se vechno změnilo. Úplně vechno. Ale zase jsem potkala vás.ˮ

Cal

,,Nás..no tak to není úplně jackpot. A jaký jako zářezy nebo černé puntíky? Teda jestli to můu vědět.ˮ

Viky

,,Bude první, komu o tom říkám sama od sebe. Tak si toho va.ˮ řekla jsem s úsměvem a pokračovala jsem dál:,,No prostě jsem se jednou chytla takový blbý party a u to jelo. Začalo to tím, e jsem kalala na kolu(a já byla jindy fakt premiantka) potom to přelo na alkohol, následovala tráva a skončilo to u perníku. Ale netrvalo to dlouho. Dokázala jsem se z toho dostat dřív ne to dostalo mě. Sice mi museli troku pomoct rodiče, ale jinak v pohodě.ˮ

Cal

,,Aha. Tak to bych do tebe neřekl. Přijde mi taková křehká holka.ˮ

Viky

,,No ale to jetě není vechno. Kdy jsem se z tady toho dostala a to mi bylo asi 15, přiel podle mě ten nejlepí a nejúasnějí kluk. Straně jsem ho milovala. A vlastně asi kvůli němu se rodiče chtěli přestěhovat. Prý měl na mě blbý vliv. Jako asi měli pravdu. Stejně jsem se s ním asi před měsícem rozela.ˮ

Cal

,,Ty jo. Jsi docela otevřená. To bych od tebe nečekal.ˮ

Viky

,,Tak a teď o mně ví úplně vechno. A co ty?ˮ

Na to u mi neodpověděl. Zazvonil mu telefon, vyndal ho z kapsy, podíval se na displej kdo volá a odeel. Koukala jsem na něj jak se rozčiloval. Na telefonu byl dlouho. Pak se vrátil úplně jako vyměněný. ádná sranda s ním nebylo, prostě úplně jiný Cal. Tak nějak jsem u chtěla jít, protoe jsem věděla, e Cal chce být sám, ale asi mi to nechtěl říct.

Viky

,,Mohl by jsi mě prosím odvézt domů?ˮ

Cal

,,A nebylo lepí radi zavolat rodičům, jestli jsou doma?ˮ

Viky

,,Tak to mě ani nenapadlo. Jetě, e tě mám.ˮ usmála jsem se a doufala, e my úsměv vrátí. Byl vidět náznak úsměvu, ale nebyl nijak veliký. Chtěla jsem mu nějak pomoc, ale prostě jsem nevěděl jak. Nic mi neřek.

Vzala jsem do ruky telefon, nala jsem si v kontaktech číslo na mamku a vytočila ho. Nic. Nikdo mi telefon nebral. Zkusila jsem taťku. Taky nic. U jsem se o ně začínala bát.

Cal

,,Tak pojď k nám. Stejně nemá klíče od vaeho baráku. A u bude noc. Prostě bude pár dní u nás.ˮ

Troku mě tvalo, že za mě rozhodoval. Ale aspoň jsem s ním mohla být víc. A mohla jsem poznat kluky. Vůbec jsem teda neprotestovala a sedla jsem si do auta. Zhruba po čtvrt hodině jsme zastavili. Cal vylezl z auta a otevřel mi dveře. Vylezla jsem z auta a následovala jsem ho.