Život s nimi ||Calum Hood and 5SOS||

3

Ráno jsem se probudila asi okolo desáté. Vedle mě byla snídaně a ní cedulka Pro Viky. Zvědavě jsem jí otevřela.

V půl jedenáctý se sejdeme v klubovně.

Mikey

Tahle zpráva mi vykouzlila úsměv na tváři. Položila jsem ji zpátky na tác, Vzala jsem si do ruky telefon a prohlédla jsem si všechny sociální sítě. Pár nových upozornění přibylo. Najednou někdo zaklepal.

Dále. řekla jsem

Dveře se otevřeli a tam stál Mikey. Podívala jsem na hodiny, ale ještě jsem měla pár minut čas.

Viky

Co tu děláš? Máme sraz až za 10 minut.

Mikey

Já vím, já vím. Jenomže já nejdu sám.

Nechápavě jsem s na něj podívala.

Mikey

Cale, kde si? Pojď ty blbe. Chtěl jsi sem ty.

Do dveří vešel on. Ten kluk, co se mi líbil.

Cal

Já jsem Calum, ale říkej mi Cal. Teda jestli si můžeme tykat.

Chvilku jsem vstřebávala, to co řek předtím Michael a potom jsem řekla:

Já jsem Viky a samozřejmě, že si můžeme tykat.

Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Měla jsem pocit, že se rozteču. Pobídla jsem je, aby si sedli na dvě židle, co byli umístěný u zdi. Moji nabídku přijali a sedli si. Michael hned začal říkat, jak Cal se za mnou strašně chtěl, že mě chtěl poznat. Cal se úplně červenal a potom do Michaela bouchnul na náznak toho, že toho má nechat. Usmála jsem se.

Viky

A tak. A proč jsi mě chtěl tak nutně poznat? zeptala jsem se drze

Cal

No...víš. Já jsem tě viděl, jak si šla s tou sestrou po tý chodbě a vypadala jsi jako fajn holka a já rád poznávám nový lidi.

Mikey

No jasně... Ještě se vymlouvej.  Tak jak to tak vidím, tak s z tebe najednou stal Cal kamarád. Najednou se chceš bavit se všema... Moc zajímavé.

Trošku rýpavě řekl Mikey a já jsem to nechápala. Mám to brát jakože se chtěl Cal prostě seznámit nebo že v tom je něco víc. Tak jako samozřejmě bych brala radši tu druhou možnost. Jenomže se vsadím, že takovýhle kluk kluk má na každém prstě dvě holky. A pro mne už tam není místo.

Naše trapné dlouhé ticho přerušila až setra. Byla jsem ráda.

Sestra

Tak pánové... je sice hezké, že ji hodíte navštěvovat, ale teď vás budu už muset vyhodit. A vy pane Clifforde, tak pokud se nemýlím, tak máte být na svým pokoji a ležet. Za chvíli je u vás doktor na kontrole. Tak šup honem rychle na pokoj. 

Oba se znuděně zvedli a odešli. Potom mi sestra řekla zprávu, u které jsem si nebyla jistá, že jsem šťastná. Zítra jsem měla jít domů. Nikam se mi nechtělo, chtěla jsem tu zůstat s Michaelem a Calem... Ale bohužel. Když tak nad tím přemýšlím, moje rodiče za mnou byli jenom jednou. To ji nestojím ani za těch pár strávených v nemocnici se mnou. Já vím, že jsem je vyhodila, ale teď bych je docela ráda viděla. Vlastně už ani nejsem na ně tolik naštvaná. Poznala jsem dva super kluky. Je to asi divný, ale docela se mi tu začíná líbit.