,,Proč ste se tenkrát odstěhovali a teď se vrátili?"
Ta otázka mě zazkočila. Proč se na to ptá zrovna teď?! Co mu mám zatraceně říct?! Nechci o tom mluvit s rodiči a s ním už vůbec ne! ,,No em... Promiň, nechci o tom mluvit'' odpovím mu ale on už se na štěstí dál neptá. ,,To já se omlouvám. Neměl jsem se ptát.
,,To je v pohodě, jen mě to zaskočilo''
,,Hele nechceš se projít?'' zeptá se a já mu okamžitě přikývnu.
Prochází e se po pláži na které už jsem sedm let nebyla. Nic se tu nezměnilo. Nebo spíše pláž zůstala stejná ale lidé jsou jiní. Tolik známých které jsem znala už tu nejsou. Většina prý studuje a nebo se přestěhovali do jiného města. Alespoň že jich tu pár zůstalo.
Jamie mě vezme za ruku a táhne mě ke skále. ,,Pojď! Musím ti něco ukázat!'' zařve na mě jako kdyby mu bylo pět. ,,Tak počkej!'' Zasměju se a sundᡠsi belerýny abych mohla rychleji běžet po písku.
Jamie se zastaví u vysoké skály a podívá se na mě. ,,Doufám že se nebojíš výšek." opět se zasměje a já musím s ním. ,,Ne Jamie, výšek se nebojím"
,,To je dobře. Pojď!'' vezme mě za ruku a vede na skálu. Cestou nahoru se ho ptám na otázky a on mi ochotně odpovídá. ,,Jak dlouho tu žiješ?''
,,Budou to čtyři roky''
,,Bydlíš s rodiči?''
,,Ne, přestěhoval jsem se do L.A abych se jich zbavil'' oba se tomu zasmějem.
,,A s kým bydlíš?"
,,S o dva roky mladším bráchou.''
,,Páni. A kolik ti vlastně je?''
,,Nedávno mi bylo 17. A tobě?"
,,Bude mi 17 za pár měsíců'' odpovím a pak už dál nemluvíme.
Když dorazí nahoru zatají se mi dech. Právě zapadá slunce které se odráží od moře. ,,Je to nádhera" vydechnu a posadím se na kraj skály. ,,Jo, to je. Chodím sem rád'' Jamie se posadí vedle mě a já si opřu hlavu o jeho rameno.
Sedíme tam takhle asi pět minut beze slova když on najednou promluví. ,,Nebudou nás hledat?" podívám se na ně a usměju se nad představou že nás všichni hledají zatímco mi si tady sedíme na kraji skály. ,,Ať hledaj... Mně se tady líbí''
,,Tak fajn'' opět se o něj opřu a pak už jen pozorujeme západ slunce.
Odcházíme ze skály když už se stmívá. Chci vstát ale uklouznu a kdyby mě Jamie nezachytil nejspíš bych spadla na ten kámen asi 10 metrů podemnou. ,,Tady musíš dávat pozor!"
,,Díky. Za zàchranu a za radu'' pustí mě a pro jistotu mě vezme za ruku abych zase nespadla.
Jakmile jsme opět na pláži Jamie mě nečekaně vezme za ruku a bere zase někam jinam. Protože s belerýnama neběžím tak rychle jako on vezme mě na záda a vede do baru. ,,Ty mě chceš opít!"
,,Možná'' objedná u číšníka a mezitím než nám přinese objednávku mě propaluje pohledem. ,,Co je? Jsem špinavá?" zeptám se ho a kouknu se na svoje růžové tričko na kterém však žádný flek nevidím. ,,Ne nejsi špinavá."
,,Tak proč na mě tak koukáš?"
,,Protože si moc hezká."
,,To mám brát jako flirt?''
,,Ber to jak chceš'' číšník donese dva panáky vodka a my oba je do sebe na ex hodíme. ,,Promiň musím na záchod'' seskočím z vysoké barové židle a vydám se směr dámské toalety.
Když se vrátím kolem Jamieho se motá nějaká holka. Byla by celkem hezká, kdyby na sobě neměla tunu make-upu. Jamie ale nevypadá že by byl nadšený z toho že se kolem něj motá. Jakmile mě zahlídne usměje se a přijde ke mně. Políbí mě jako by jsme byli pár a ta holka si odfrkne a odejde z baru. ,,Co to bylo?'' zasměju se a on se na mě podívá. ,,Promiň, musel jsem jí od sebe nějak odehnat'',,Tak proč jí odháníš? Copak se ti nelíbí holky s šesti kilama make-upu?'' začnu si z něj utahovat
,,Ne, to nelíbí. Líbí se mi holky bez něj, jako třeba ty''
ČTEŠ
Sorry
Teen FictionKatie Sorley je 16 letá dívka, která se spolu se svou rodinou přestěhuje z milovaného New Yorku do Los Angeles kde žili před pěti lety. Co se stane když Katie potká své staré kamarády? Poznají se po tolika letech? A co se stane, když Katie potká něk...