Ve sněhu s hvězdami

3. kapitola

"Au" někdo mě strčil z postele! Hned mi bylo jasný, že to byl Andrew. Babička ho pustila do domu, když viděla, že to nebudu stíhat. "Vstávej princezno" řekl, když jsem ležela na zemi. "Andrew!" Zakřičela jsem. Až potom jsem si uvědomila, že asi vážně nestíhám školu. Andrew byl zachráněn, protože místo toho, abych ho zabila, jsem vyskočila ze země a běžela do koupelny. Takovou rychlost jste ještě neviděli! Jako každý den jsem se trochu namalovala, vběhla na záchod, vyčistila zuby a šla snídat. Pak už jsme jen s Andrewem sprintovali ke škole, těší mě, že ho ještě aspoň trochu doběhnu.
Skoro jsme se ani nerozloučili a já už sedím v lavici vedle Gabriela. Ty nudný přednášky vypouštím jedním uchem ven. Vždyť vám říkám, škola mě vážně nebaví i když ji docela potřebuju vnímat.
Po několik nudných hodinách jsem se konečně dostala do školní jídelny, kde vaří samý "dobrůtky". Sedím u svého milovaného stolu a čekám. Najednou slyším hlasitý smích, otočím se a za mnou stojí Chloe a Sophie s úsměvy od koutku ke koutku. Bylo mi jasný co všechno dělali za mými zády, ale já to ignorovala. Pozdravili jsme se, holky se posadily a dali si "nejlepší" oběd našeho života. "Přijdeš na mojí oslavu narozenin Amy?" Zeptala se Chloe. "Jasný přijdu ráda." "A Amy buď tak hodná, kup mi nějakej dárek, přece jsme nejlepší kamarádky, musí bejt velkej!" To jí jde jen o dárek?! No nic nebudu to řešit. "Přijde i Robin" řekla Sophie, zvedla se a odešla, Chloe hned běžela za ní a já najednou přestala mít zájem tam jít. Co když se ztrapním?
Nastal večer, seděla jsem na posteli a přemýšlela, jestli na tu oslavu jít, v ruce jsem držela krabici a v ní krásné šaty, jako dárek pro Chloe. "Vzchop se, je to jen kluk, který se mi líbí jako žádný!" Povzbudila jsem se.
Najednou vejde do pokoje babička "Zlatíčko, už by jsi měla jít, jinak to nestihneš." "Už jdu babi." řekla jsem s malým úsměvem. Oblékla jsem se, popadla dárek a vyšla z domu, ani jsem se nenadechla a byla jsem u domu, kde Chloe bydlí. Z domu už byla slyšet hudba a smích lidí z naší školy. Vešla jsem dovnitř, dala dárek k ostatním a zamířila k baru. Ptáte se proč? Mám takový měnší nervy.
"Ahoj Amy" uslyším známý hlas za zády. Hned vím že je to Robin, sladký Robin. Zčervenám a také ho pozdravím. "Čau Robine" vážně? To jsem si nemohla vybrat lepší pozdrav?! Přisedl si ke mě a nalil nám skleničku něčeho, co ani nevím co je, moc často nepiju. Popovídali jsme si a hodili jsme do sebe pár skleniček. Najednou na parketu začla hrát moje oblíbená písnička. Bylo mi úplně jedno, že na mě všichni koukají, i to že na mě kouká slaďouš Robin. Tancovala jsem jako o život nebo spíš se vrtěla jako opilá žížala. Jak já se bavila, jen díky alkoholu.
Když písnička skončila, Chloe pronesla přípitek na její narozeniny a rozbalovala dárky. Já dál pila s Robinem "Myslím,že už by jsi to neměla pít." Řekl to s pohledem, jako bych ho ztrapňovala. Potřebovala jsem na malou, zvedla jsem se a šla jsem, Robin za mnou koukal, kam to jdu. Těsně před záchodem jsem sebou švihla o zem. Robin to viděl, ale jen se otočil, jako že se nic nestalo. Každý okolo mě jen prošel, nikdo mi nepomohl. Když pak ke mě přiběhl můj princ na bílém koni, dobře byla jsem dost na mol, tak to přeháním. Vzal mě do náručí a odnesl domů. Sedl si ke mě na postel, dal na hlavu mokrý ručník a přinesl mi sklenici s vodou a práškem. Já usnula, jako když mě do vody hodí.
Ráno jsem se probudila a první co jsem viděla byl Andrew, celou noc ležel na zemi, aby se ujistil že budu v pořádku. Byl to právě on kdo mě odnesl z párty a já mu teď byla víc než vděčná. Dnes je sobota, takže nemusím nic dělat. Předpokládám, že se budem s Andrewem jen válet na terase na gauči. Kouknu na mobil a všimla jsem si, že mi psala Chloe.

Chloe: Jsi v pohodě? Včera jsi to dost přehnala s pitím.

Amy: Jo jsem v pohodě. Neměla jsem jen náladu, tak jsem se raději opila.

Odepsala jsem a šla se věnovat Andrewovi. Skočila jsem na něj, abych ho probudila. Otevřel ty svoje zelené kukadla, sladce mě pozdravil a mě se na tváři vykouzlil obrovský úsměv.

Chloe:

Sophie:

Tak je tu další kapitola, je trochu kratší, tak se za to omlouvám. Doufám, že vás příběh aspoň trochu zaujal, moc nás to s kamarádkou těší, že si to aspoň někdo čte. KikiKonrov
❤️❤️❤️