Šel jsem tam, kam mě dopis poslal.
Na místo, kde jsem poprvé uviděl mou Tichou Dívku.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera.
Procházel jsem parkem, protože na jeho druhém konci jsem měl sraz s kamarády. Šel jsem kolem obrovského dubu, největšího ze všech, a tam seděla ona. Krásná a zabraná do čtení. Nevšiml jsem si, jestli mě viděla, ale já z ní nemohl spustit oči. Byla nádherná.
Došel jsem k dubu a chvíli jsem se rozhlížel. Pak jsem ho uviděl. Přidělaný ke kmenu stromu.
Dopis.
ČTEŠ
The Silent Girl
Lãng mạnŘíká se, že ti nejtišší lidé, jsou nejlepší posluchači. Že za tím nejkrásnějším úsměvem se skrývá nejvíce bolesti. A že těma nejkrásnějšíma očima projde nejvíce slz. Přesně taková byla. Nádherná, chytrá a velmi tichá. Neměla přátelé, neměla pořádno...
