Šel jsem tam, kam mě srdce táhlo.
Na místo plné smutku, avšak já se zde vždy usmívám.
Chodím si sem pro rady i přesto, že nikdo neodpovídá.
Chodím za mámou. Vždy ji vezmu její oblíbené květiny, růže, a povídám si s ní třeba i hodiny.
Nevadí, že mě neslyší, stačí mi, že se na mě tam z nebe dívá.
Už je to pár let co umřela.
Došel jsem k hrobu a s překvapením zjistil, že na něm leží svazek rudých růží.
Pod růžemi byla obálka.
ČTEŠ
The Silent Girl
RomanceŘíká se, že ti nejtišší lidé, jsou nejlepší posluchači. Že za tím nejkrásnějším úsměvem se skrývá nejvíce bolesti. A že těma nejkrásnějšíma očima projde nejvíce slz. Přesně taková byla. Nádherná, chytrá a velmi tichá. Neměla přátelé, neměla pořádno...
