Došel jsem až na konec města a uviděl začátek mostu. Mé srdce poskočilo neblahou předtuchou. Na mostě totiž nikdo nestál. Pomalu jsem se rozešel až jsem nakonec přešel do mírného běhu a zastavil se uprostřed mostu. Došel jsem k zábradlí a podíval se dolů. Na samotném kraji mostu, hned za zábradlím, byla hromádka oblečení a pár bot. Nahlédl jsem až do řeky kde se vlnila voda více než jinde.
Svlékl jsem ze sebe vše, co mi mohlo překážet, přelezl plot a skočil.
ČTEŠ
The Silent Girl
DragosteŘíká se, že ti nejtišší lidé, jsou nejlepší posluchači. Že za tím nejkrásnějším úsměvem se skrývá nejvíce bolesti. A že těma nejkrásnějšíma očima projde nejvíce slz. Přesně taková byla. Nádherná, chytrá a velmi tichá. Neměla přátelé, neměla pořádno...
