Otevřel jsem svou skřínku, nijak jsem nevnímal okolí.
Myslel jsem stále na Lisu.
Kde je? Co dělá? Kdy se vrátí?
Zajímavé, jak mi dívka, kterou pouze pozoruji, dokázala přírůst k srdci.
Přehraboval jsem se věcmi ve skřínce ve snaze najít sluchátka, když na mě něco vypadlo.
Byl to deník. Deník v černých, zohýbaných deskách z kůže.
Stačil mi jediný pohled a věděl jsem komu patří.
ČTEŠ
The Silent Girl
RomanceŘíká se, že ti nejtišší lidé, jsou nejlepší posluchači. Že za tím nejkrásnějším úsměvem se skrývá nejvíce bolesti. A že těma nejkrásnějšíma očima projde nejvíce slz. Přesně taková byla. Nádherná, chytrá a velmi tichá. Neměla přátelé, neměla pořádno...
