Zajda

1. Dotazník

"... be obscene, be, be obscene..."

Ráda tančím kolem toho sloupu v kuchyni, ne snad, že bych si nacvičovala nějaké nevhodné pohyby, ale je tvarovaný jako šroubovice a postupně ho obcházet a  natahovat se na špičky je, no, baví mě to už od té doby, co jsem dosáhla sotva na pátý zákrut.

Uklízela jsem a u toho pustila náhodný rockový playlist. Když už musím uklízet, nejraději to dělám jen ve spodním prádle v dlouhém tričku, s velmi hlasitou muzikou a házím u toho vlasy tolik, že bych už nemusela jíst vzhledem k faktu, kolik jsem jich měla v ústech. 

Zrovna jsem si spálila prst během krouživých pohybů pozadím a žehlení prádla, když mamka vběhla do místnosti (samozřejmě doprovázena dostatečně hlasitým vrzáním starých parket). Nesla vcelku tlustou žlutou složku, ze které čouhaly záložky s velkými černými písmeny. "Mám skvělou novinuuu. Budeš moct jít studovat lepší školuuu." téměř zapěla a elegantní otočkou se vyhnula sloupu, takže jsme si náhle stáli tváří v tvář.

Zářivě jsem se usmála a připojila se k matce v oslavném tanečku. "Vyplníš tyhle papíry, potom se hezky oblečeš a půjdeme to okamžitě odevzdat." pronesla s velkým přesvědčením těsně před tím, než vzplála má košile na žehlícím prkně. V rychlosti jsem plameny zadusila a vyprostila žalostný zbývající kousek látky.

"Asi to nepůjde, nemám co na sebe." Pozvedla jsem svou černou košili do výšky očí a propálenou dírou pozorovala matčin naštvaný výraz.

"Vezmi tu složku a vyplň ji, já to tady dodělám." povzdechla si. Nečekala jsem na dodatečnou vlnu vzteku, která mohla přijít kdykoliv a raději se zavřela ve svém pokoji. 

Pravda, nejsem zrovna pořádný člověk, proto mi trvalo ještě chvíli, než se dalo na stůl vůbec něco položit, ale poté jsem již usedla na měkoučkou duhovou stoličku a začala se čtením.

Úvod

Prosím, na všechny otázky odpovídejte pravdivě a odpovědí vyplňujte dostatečně čitelným písmem modrou propiskou (0.5 mm).

1. část - zdravotní stav

Prodělal/la jste již neštovice? Ano

Umíte plavat? Ano

Byla tam snad miliarda otázek ohledně nemocí, o kterých jsem ani nevěděla, že existují, ale to jsem ještě netušila, co bude následovat.

2. část - přístup ke své osobě

Pokládáte se za přitažlivou osobu (odpovězte celou větou)? Ne, vcelku ne, ale myslím si, že nejsem zcela nepřitažlivá, zkrátka záleží na úhlu pohledu.

Myslíte si, že trpíte nadváhou? Ne, nejsem se svou váhou spokojena, ale nelžu sama sobě.

Pokládáte se za odvážného člověka? V pronášení svých názorů ano, v jiných ohledech nikoliv.

Věříte, že máte šanci uspět v byznyse, který hodláte studovat? Ano, je to pro mě velká šance a já ji nehodlám promarnit.

Některé otázky se mi zdály až zbytečně podrobné (a musela jsem se nad nimi hluboce zamýšlet, nebo si určité vlastnosti vyhledávat ve slovníku cizích slov), ale nakonec jsem se prokousala i tímto oddílem. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala.

3. část - fyzický vzhled

Neexistují špatné odpovědi, proto odpovídejte po pravdě!

Vaše výška? 5,413 ft. (jen se snažím vypadat chytře - 165 cm) 

(Asi mi přeskočilo, kdo by se odvážil něco takového napsat do dotazníku - i když velice divného?)

Barva vlasů (podrobnější popis)? Lesklé, tmavé, délka těsně pod lopatky, nijak speciální, průměrně husté.

Na to, jaké povahy má tento dotazník být bych čekala poněkud jiné otázky, ale zatím mě nic z toho neodradilo.

Barva očí? Šedá/zelená/modrá (světlá)

Velikost poprsí?

To už bylo přes čáru. Snažila jsem se nedělat ukvapené závěry a s velkou nejistotou vstala od stolu a zamířila za matkou připravující večeři.

"Co potřebuješ, myško?" zajímala se okamžitě.

"Mami, myslím, že je to trochu zvláštní dotazník..." Raději jsem nedodávala, že mi poslední přečtená otázka připadala jako spíše otázka z přijímacího řízení do strip clubu.

"Prý je velmi podrobný." odpověděla mamka nezaujatě.

"Ne, já myslím, že je doopravdy velmi podrobný. Je tam i otázka ohledně velikosti mých prsou!" Už jsem cítila, že ztrácím kontrolu, ale nechala jsem svůj hlas ještě o kousíček přesáhnout tu pomyslnou hranici a dovolit si zvýšit hlas na člověka, který si to jistě nezasloužil.

"Myško, určitě se to týká jen tvé školní uniformy, nebo něčeho podobného, nelámej si s tím hlavu. Je to šance pro mě i pro tebe, je to akademie, ne jen obyčejná měšťanka." Ne příliš jistě jsem kývla a vrátila se ke stolu.

Po pravdě jsem vyplnila všechny odpovědi až do konce a i přepsala svůj vtip ohledně výšky. Večer, v době, kdy už snad i nonstop u nás v ulici musel mít zavřeno, jsem konečně skončila. Nevšimla jsem si, že jsem propásla večeři, nevšimla jsem si nevyčištěných zubů a nevšimla jsem si svého celodenního oblečení, když jsem konečně ulehla do postele a nechtěla už na nic myslet.