TOP SECRET (o Vadimovi trochu jinak)

Surprise!!

„Chyběl jsem ti?" V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Zvedla jsem se ze země, pomalu pootočila hlavu a spatřila známý úsměv. „Co to má kurva znamenat?!" zděšeně jsem ucouvla, ale on šel naopak blíž a blíž. V očích se mu odrážely plameny.

POHLED VADIMA:

Miluju moment překvapení a tenhle se mi povedl ve velkém stylu. Divím se, že jsem to auto po tmě našel, ale nakonec bylo blíž, než jsem si myslel. Ta jizva na krku mě ale bude srát ještě pár dní. „Mě se jen tak nezbavíš," zasmál jsem se nahlas. „Za-zabila jsem tě," vyhrkla a její hlas zněl roztomile rozklepaně. Šel jsem tak blízko, až jsem viděl svůj odraz v jejích vyděšených očích. Cítil jsem, jak jí v žilách tuhne krev a na řasách se jí objevila malinká slzička. „Ale notak," rukou jsem se opřel o auto kousek od její hlavy a hluboce jsem se na ni zahleděl, „snad by ses nebála." Těkala pohledem z jednoho mého oka do druhého a hlasitě dýchala. Pohladil jsem jí tvář, přičemž pevně sevřela víčka, až jí ta slza ukápla. Vzal jsem ji za bradu a políbil ji. Čekal jsem, že ji tím obměkčím, ale ona mě odstrčila a už klidnějším hlasem pronesla: „Koukej mi to vysvětlit," vyčítavě na mě koukla a po chvilce provinile dodala: „prosím."

„Vážně to chceš? Baví mě být tajemný."

„To je sice fajn, ale myslím, že mi vybouchne mozek," popotáhla a zabránila tak další slze, aby se jí skutálela po líčku. „Jde o takové sračky s genetikou. Prostě si se mnou mí rodiče trochu pohráli a mně se teď rychleji hojí rány, stačí?" Chvilku si to nechala projít hlavou a pak začala přikyvovat. Myslím, že jí to jako vysvětlení stačilo. Musela si myslet, že jsem nějaký emzák. Je fakt roztomilá.

POHLED AMY:

Chvíli jsem si fakt myslela, že je to nějaký mimozemšťan nebo něco. Pane bože, kdybych tohle řekla za jiných okolností, musela bych si dát facku. Genetika, jasně. Neznamená to, že je nějak nesmrtelný? Ne, nechci se ho na to ptát. Pro dnešek mám dost. Je možné, že jsem i ráda, že jsem ho nezabila? Zdál se mi o něm tak krásný sen... dokud jsem skoro nedostala infarkt z toho, že žije. Neudržela jsem se a skočila mu kolem krku. Už tak dlouho mě nikdo neobjal. Užívala jsem si dotek jeho vlasů na mém obličeji, i když byly nasáklé kouřem a benzínem.

POHLED VADIMA:

Jsem rád, že už ze mě nemá strach. I když jsem si to pěknou chvíli fakt užíval. Hezky jí voní vlasy. Překvapila mě a to už se mi nestalo hodně dlouho. Drsné holky jsou kurevsky sexy. A ještě když jsou tak trochu ujeté. Aspoň máme něco společného. „Dobrý, dobrý, to stačí, ať mě neumačkáš," usmál jsem se na ni. „Poznala jsem díky tobě nový pocit. Jedinkrát v životě mi bylo líto, že jsem někoho ztratila. Rvalo mi to srdce," vzhlížela ke mně a slzy už nechávala volně téct po tvářích. „To mi něco říká," přitiskl jsem ji zády k dodávce, jemně ji vzal pod krkem a políbil ji. „Byla jsi někdy zamilovaná?" zeptal jsem se a z výrazu Amyiny tváře jsem vyčetl, co měla na rtech. „Ty moje malá psychopatko," pevně jsem ji objal, ale ona se vysmekla a praštila mě pěstí do paže: „Takhle mi teda říkat nebudeš, blbečku," usmála se na mě a já se nemoh dočkat našich společných „dobrodružství".

POZNÁMKA AUTORKY
Dámy a pánové! S hrdostí v srdci vám nyní oznamuji, že začínám pomalu, ale jistě sepisovat pokračování tohoto příběhu. Nese název "Rudé vlasy Amélie", ale to neznamená, že se bude točit pouze kolem Amy. Nenechte se zmást a čtěte a čtěte. Samozřejmě stále platí, že za jakékoliv rady, připomínky nebo náměty na zajímavé rozvinutí příběhu, budu ráda. 

Love Jokers_Bitch