Přestával jsem vnímat řvoucí hudbu a začínal usínat. Otevřely se dveře, někdo vešel do místnosti. Ucítil jsem teplo na svých zádech.
"Baekie? Spíš?"
Do nosu mě praštil závan alkoholu.
"Ne."
Obkročmo se na mě posadil a bez zaváhání přitiskl svoje rty na ty moje. Odtáhl se a odhrnul mi vlasy z čela.
"Vážně se mi líbíš, ale..." zasekl se uprostřed věty.
Nervózně si pohrával s knoflíky u mojí košile a jakoby náhodou je začal rozepínat.
"Proč vypadáš vždycky tak smutně?"
Podíval se mi do očí, které jsem sotva držel otevřené.
"Hm? O čem to mluvíš? Nemůžeme si povídat ráno?" zamumlal jsem a zavřel oči. Sehun něco opilecky brblal, ale já už jsem to ignoroval a nechal splynout s hudbou zezdola.
Zvedl se, zhasl lampičku, lehl si ke mě a oba nás přikryl.
"Dobrou." zašeptal a znovu mě políbil.
Vzbudilo mě světlo pronikající skrz závěsy. Ihned mě uhodila příšerná bolest hlavy. Převalil jsem se na břicho a zabořil hlavu do polštáře. Uvědomil jsem si, že Sehun už vedle mě neleží. Hned potom vešel do místnosti právě on. Měl mokré vlasy a ručník kolem pasu.
"Dobré ráno. Jak se cítíš?" usmál se tím svým typickým úsměvem.
"Jako by mě někdo praštil do hlavy." posadil jsem se.
Pomalu jsem se zvedal z postele. Košili jsem měl rozepnutou a to odhalilo obrovskou modřinu na mých žebrech. Okamžitě jsem si začal košili zapínat, ale bylo už pozdě. Sehun na mě zíral s otevřenou pusou.
"Kdo ti to udělal? Někdo tě včera zmlátil?"
Vyhýbal jsem se jeho pohledu. Zápasil jsem s knoflíky, protože se mi rozklepaly ruce. Modlil jsem se, aby to nechal být.
"Jsem v pohodě, nic to není."
"Když jsi tak v pohodě, tak by jsi mi mohl říct, kdo ti to 'nic' udělal."
Z jeho hlasu jsem poznal, že ho to štve. Ale proč? Proč se tolik stará? Neodpovídal jsem mu, ale on to nevzdal a stále se vyptával.
"Byl to někdo ze školy?"
Zavrtěl jsem hlavou.
"Nikomu to neříkej."
Odešel jsem z pokoje, jak nejrychleji jsem mohl. Sešel jsem schody dolů, odkud jsem slyšel několik hlasů. Rozeznal jsem jen Chanyeolův smích.
Chanyeol a pár dalších kluků seděli v kuchyni u stolu. Kuchyň byla celá sladěná do šedé barvy. Na linkách se válely prázdné, nebo poloprázdné kelímky a plechovky. Byl tu bordel, ale očekával jsem, že to bude horší.
Posadil jsem se na židli vedle Chanyeola.
"Včera ses mi nějak ztratil, Baekie!" zasmál se na mě.
Až když se ke mě otočil, všiml jsem si dvou cucfleků na jeho krku. To snad ne! Ta otravná pištící holka? Vážně Channy?
"Spal jsem u Sehuna v pokoji."
"Je mi to jasný. Takže ty a Sehun?"
"Cože? Ne!" vyjekl jsem.
Chanyeol se usmíval, jako vždy, ale něco se mi na něm zdálo jiný. Chtěl jsem se ho na to zeptat, ale do místnosti vešel Sehun. Neustále mě skenoval pohledem, ale nic neřekl. A doufal jsem, že ani neřekne.
