Změna je život

Part 30 - Ano

Všichni lidé už tu byli, všichni byli na svých místech, Mike u oltáře a už se mohlo začít. Já, Arnoštka a Ráďa, která je taky družička, a má stejné šaty jako já a také drží košík s okvětními lístky, jsme stály u dveří a čekaly jsme na hudbu.
,,Neboj se Árný, všechno bude v pořádku, bude to ta nejdokonalejší svatba, na kterou můžeš pomyslet.'' Uklidnila jsem Árný, protože vypadala nervózně, není divu, já se tu taky klepu, jako osika, a to jsem jen družička.
,,Árný, to je pěkná přezdívka, děkuju, doufám, že to dopadne dobře.'' Řekla mi a nervózně se usmála.
,,Ne dobře, dokonale, nejlíp, jak to půjde.'' Odpověděla jsem jí.
,,Jste připravené?'' Zeptala se mamka, která za námi přišla.
,,Ano.'' Odpověděla jsem jí a usmála se na ni.
,,Jsem na vás tak pyšná.'' Řekla nám mamka se slzami v očích. Já jsem ji objala a naznačila, aby šla na své místo, protože jeden hudebník na mě mrkl, což mělo asi znamenat, že už začne hrát hudba. Mamka se šla posadit a my se připravily. Najednou zazněla jemná melodie houslí a my jsme se pomalým krokem vydaly k oltáři. Ještě než jsme vyšly, jsem se stihla usmát na Arnoštku, která mi úsměv opětovala.

Už jsme byly skoro u oltáře. Árný udělala ještě pár malých krůčků a já s Ráďou jsme se postavily na bok, kde už stála nějaká mladá slečna, která měla asi být svědkyně Arnoštky a můj táta, který je svědkem Mika. Na obě osoby jsem se usmála a stoupla si vedle nich. Pán, který oddával, začal své slovo a všichni se jen dívali na překrásný pár a poslouchali. Teď tu zazněla ta otázka.
,,Pane Miku Taylere, vezmete si slečnu Arnoštku Gillíkovou?'' Mike ani chvíli neváhal a vyslovil to správné slovo ,,Ano''

,,A slečno Arnoštko Gillíková, vezmete si pana Mika Taylera?'' Arnoštka naštěstí také moc dlouho nečekala a vyslovila slovo ,, Ano''
,,Tímto vás prohlašuji za manželé.'' Řekl oddávající a všichni včetně mě začali tleskat a výskat mezitím, co se Mike políbil s Arnoštkou, to se strhl ještě větší potlesk.

Všichni jsme se po ohromném gratulování, dárků a přání vydali na taneční místo před barem, kde bylo i pódium.Začala hrát hudba a všichni si stoupli a utvořili jeden velký kruh. Hrála pomalá hudba, všichni se radostně dívali na Mika a Arnoštku, kteří tancovali uprostřed kruhu. Mike něco zašeptal Arnoštce, ta se vydala směrem k mému tátovi a Mike směrem ke mně. Mike mě vzal jemně za ruku a vedl mě doprostřed kruhu, kde už tancovala Arnoštka s tátou. Houpali jsme se v rytmu hudby a občas jsme prohodili pár slov. Když jsem se koukla kolem, kruh už byl rozpuštěný a všude už tancovaly utvořené páry. Všimla jsem si, že Kryštof tancuje s mojí sestřenicí Katkou, byli roztomilí, smáli se a povídali si. Najednou se můj pohled střetl s tím Kryštofovým a oba jsme se na sebe usmáli, pak se na mě otočila i Katka a taky se na mě usmála a zamávala mi. Pak jsem se otočila a dál se věnovala Mikovi.

Když písnička skončila, hned mě odchytil Kornel a požádal mě o tanec. Přijala jsem jej a on mě odvedl na parket. Tančili jsme ploužák, když mě chytil za pas, trochu jsem sebou cukla, byl to divnej pocit, protože to není zas tak moc dávno, co jsem ještě chodila s ním, smála se s ním, cítila se milovaná ním, líbala se s ním.

Tohle všechno zmizelo a už se nevrátí. Byla to jen pouhá chyba, pouhé nedorozumění. Tohle se nemělo stát, ale stalo. Tak to ale v životě je, člověk dělá chyby. Ať už malé nebo velké. A i k tomu je tu to přísloví, které nenávidím''chybami se člověk učí''. Teď jsem ale s Kryštofem a jsem si naprosto jistá, že to chyba není. Ale teď zpět do přítomnosti. Začala jsem vnímat okolní svět a všimla si, že písnička už je u konce, proto jsem se na Kornela usmála a šla za Ráďou, ale než jsem tam došla, tak si mě odchytil táta a odvedl mě na parket.

Tančili jsme, a abych pravdu řekla, dost dobře. Rodiče chtěli, abych chodila na hodiny tance, abych případně mohla tančit na plesích, na které jsme tak často chodili. Hodně jsme se smáli. Hrozně mě to bavilo, byla to vážně zábava. Z polky přejít na charlestone umíme fakt jen my. Mám ho moc ráda.

Tancovala jsem s Kryštofem ploužák, v jeho očích jsem viděla lásku. Byly v nich jiskry, které jsem v těch Kornelových neviděla. Doufám,že budeme mít taky někdy tak úžasnou svatbu, třeba i lepší. Teda aspoň pro nás, protože to bude den, kdy si řekneme své 'ano' a pro mě to slovo znamená 'navždy'. Ke konci prázdnin budu mít 17, pak už jen čekat na 18 a můžeme začínat plánovat naši svatbu, třeba se fakt vezmu už v osmnácti, ale to nad tím přemýšlím až moc brzo.
,,Nad čím tak přemýšlíš?''Zeptal se mě usměvavý Kryštof.
,,Nad naší svatbou.''Odpověděla jsem mu také s úsměvem.
,,Bude dokonalá.'' Řekl mi a já jsem ho políbila.

Když už jsem si myslela, že za chvíli bude hostina, rozezněl se po celé místnosti hlas Mika. Dozvěděli jsme se, že se bude házet kytka, no jo, málem bych na ni zapomněla.
,,Pojďte si všechny slečny starší patnácti let stoupnout před pódium.'' pronesl Mike a všechny ženy a slečny se nahrnuly před pódium a některé se rvaly co nejvíc dopředu, aby měly větší šanci ji chytit. Arnošta si stoupla na pódium a ještě než se otočila, naše pohledy se střetly. Když byla Arnoštka otočená k nám zády, Mike začal odpočítávat.
,,3...2...1...TEĎ!'' Řekl Mike, Arnoštka se rozmáchla a hodila kytku do davu, kytka letěla směrem ke mně, ale ne zas tak blízko, abych ji chytla. Pozorovala jsem kytku, když v tom ji chytla Katka (moje sestřenice). Byla jsem nadšená, protože ji mám opravdu ráda a taky, jak jsem slyšela, že má přítele, s kterým je šťastná a třeba se teď odhodlá si ho vzít.

Přišel čas na hostinu, šla jsem se i s mojí rodinou posadit ke stolu.Kryštof, Kornel a Ráďa mají raut. Když už všichni seděli u stolu, pronesl se přípitek. Napila jsem se bílého vína a skleničku položila zpátky na stůl s bílým krajkovaným ubrusem.Po chvíli nám začali donášet polívku. Ani nevím, jaká to byla, asi nějaká zeleninová, ale byla výborná. Když všichni dojedli, odnesli nám špinavé nádobí a začali nosit druhý chod. Jídlo vypadalo výtečně. Na výběr jsme měli z dvou jídel. Z pečené kačeny a k tomu byly hranolky, brambory nebo anglické brambory. A druhé jídlo byl stejk a k tomu to stejné, hranolky, brambory nebo anglické brambory. Já jsem si vybrala druhé jídlo. Stejk a k tomu hranolky. Stejk byl pěkně propečený, talíř byl obložený nakrájenými rajčaty a okurkem. Pustila jsem se do jídla a jídlo bylo opravdu moc dobré. Skoro jsem to nedojedla, ale nakonec jsem se přece jen přemohla a jídlo jsem dojedla. Doufám, že neprasknu.

Přišla jsem za Ráďou a ostatními se podívat, jak se baví. Seděli ustolu a ujídali z talíře čokoládové a kokosové kuličky. V duchu jsem se tomu zasmála a přisedla si k nim. Za chvíli mě ale zavolali, že se už krájí dort. Sedla jsem si na své místo a pozorovala, jak Mike s Árný drží ve svých rukou nůž a chystají se společně říznout do dortu. Dívala jsem se na jejich šťastné obličeje. Je vidět, jak se mají opravdu rádi a chtějí být spolu, jak se společně smějí a jsou šťastní, že jsou svoji. Těším se, až tohle prožiju s Kryštofem, až se takhle budeme smát spolu. Až si budeme užívat toho, že nás nic nerozdělí.

Už byla noc a lidi pomalu odcházeli spát. Už jsem chtěla jít taky, tak jsem si ještě popovídala s Mikem a Árný a šla jsem se zeptat Kryštofa, jestli půjde taky. Souhlasil a šel se mnou. Byla to úleva svléknout ze sebe ty šaty po celém dni. Byla jsem dost unavená, ale zároveň mi bylo líto, že tento den už končí, moc jsem si to všechno užila, zítra pojedu domů a budeme stěhovat Mikovy věci do jeho nového bytu. Teda spíš stěhováci budou stěhovat. Převlékla jsem se do pyžama, vyčistila jsem si zuby,odlíčila jsem si řasenku, rozpletla jsem si účes, i když mi ho bylo líto a šla jsem spát. Lehla jsem si do postele vedle Kryštofa, přitulila jsem se k němu, on mě svými širokými rameny objal a já jsem v klidu s pocitem bezpečí usnula.

Nahoře jsou Arnoštčiny šaty