Poslední naděje ( Diabolik lovers )

Kapitola 3.

Trochu jsem se jeho zběsilého útěku polekala.A v duchu si pomyslela třeba jak se víc přiblížil tak se lekl mého ksichtu a radši utekl mírně jsem se uchechtla. Ale ta myšlenka mě okamžitě přešla když jsem ucítila teplý dech na mém krku.V rychlosti jsem se otočila ale nic tam nebylo.Cítila jsem jak mi rychle tluče srdce.Ani jednu sekundu jsem neváhala a utíkala do svého bytu a doufala že tam budu víc v bezpečí než tady venku.

Tryskem jsem vyběhla po schodech a vletěla do svého pokoje a rychle zabouchla dveře div jsem je nevylomila.Musím si na ty dveře dávat pozor už jednou jsem je vylomila.Ten co vlastní tenhle panelák tak nebyl zrovna nadšený.Překročila jsem Akima a skočila do postele.V mé hlavě se honilo pár ne moc pěkných myšlenek. "Proč mě to nezabilo"? a vzápětí jsem si vzpomněla na vystrašený obličej toho chlápka co zdrhal jako kdyby ho honil klaun se sekyrkou nebo něco horšího.

Jelikož už bylo hodně pozdě řekla jsem si že hned co dám krmení Akimu tak půjdu spát.Vylezla jsem z postele a nasypala mu poslední zbytek krmení do malé mističky.A pohladila jsem ho a řekla "Však jednou budeme žít jako normální lidi "a smutně se podívala jak z hladu málem sežral misku jak ty poslední zbytečky krmení vylizoval. 

Ulehla jsem zpátky do postele a podřimovala jsem. Byla jsem docela ráda že jsem jen podřimovala protože se mi zdají opravdu hororové sny.Hned brzy ráno asi tak o 6 jsem vstala a podívala jsem se  na budík. Budíku samozřejmě došly baterky takže úplně úžasný.V tu ránu jsem si uvědomila že je sobota! Málem jsem štěstím vybuchla. Ale potom mě štěstí přešlo protože jsem si uvědomila že musím do práce protože už nemám ani jídlo pro sebe a ani pro Akima.

Vstala jsem z postele a a oblékla si černé rifle trochu potrhané ale ne schválně.Dál jsem si dala pruhované tričko s šedými a bílými pruhy.Na to jsem si dala trochu uplou bundu která měla na kapuci šedý kožíšek .Ještě si pořád pamatuji jak  jsem ji s mámou kupovala.Dala jsem Akima na vodítko a potichu jsem šla aby jsem v tuhle raní hodinu nikoho nevzbudila. Jinak by mi za to vynadali a možná by mě i vyhodili kůly tomu že mám psa. Pes v paneláku totiž nesmí byt.

Poté co jsem došla k restauraci kde jsem pracovala neboli měla brigádu tak jsem přivázala Akima pod střechu. A vydala jsem si obléct svoji zástěru.

----------

Hned po mé práci a ještě k tomu po přesčasu jsem donesla Akimu zbytky co někdo nedojedl.Zakručelo mi strašně v břiše a podívala jsem se do peněženky.Byla v ní jen 50 kč co mi jeden štědrý pár dal.Jelikož už bylo 10 h tak byli obchody zavřené. A já ještě chtěla koupit mamince a tatínkovy na hrob svíčku.Trochu jsem se rozbrečela když jsem si vzpomněla kolik srandy jsem s nimi prožila.

Ale stejně na ten hřbitov zajdu protože jsou dušičky sice by se tam mělo chodit až zítra ale co se dá dělat.Odvázala jsem Akima a vydala jsem se směrem ke hřbitovu. Tentokrát jsem neměla žádný divný pocit za což jsem byla opravdu ráda. Poté co jsem s Akimem dorazila tak jsem Akima přivázala o nejtenčí strom co tam byl. Přes  mřížovanou bránu jsem nakoukla na hřbitov.

"Bože tam je mlha jak v prdeli" "budu mít štěstí když nezakopnu o náhrobek ovšem při mém štěstí o mrtvolu" řekla jsem a otevřela bránu která opravdu hnusně zavrzala aby to bylo ještě víc Creepy než je... což už moc nejde.Vešla jsem na hřbitov a hledala matčin a otcův hrob i když jsem viděla slušný  prd .Když už jsem uviděla matčin a otcův hrob. Trochu jsem se zarazila protože jsem tam uviděla někoho stát.

Nevím proč ale instinkt mi radil že se mám schovat za náhrobek tak jsem tak učinila.Poté co jsem zaostřila přes tu mlhu jsem uviděla nějakého chlápka s bílými vlasy a šátkem přes pusu jak tam jen stojí.

Takže čus! Já vím že je to asi fakt nuda ale vymýšlím to trochu za pochodu i když jsem tenhle příběh měla v hlavě docela dlouho. Ale doufám že až to pokročí trochu dál že se u toho rozhodně nudit nebudete je to přece Fanfikce :DDD. Já jen doufám že se vám můj styl psaní líbí ale bohužel není pro každého čtenáře D: