Kapitola 5.

181 20 2
                                    

SEN 

Viděla jsem jen temnotu... nic víc .... když tu v dálce se objevila nějaká silueta postavy  která se začal přibližovat  .Jak se čím dál víc přibližovala začala jsem rozeznávat  mužskou postavu .Začal ke mně natahovat ruku nejspíš abych mu ji podala .Také jsem k němu natáhla ruku a podala mu ji.Poté co jsem mu ji podala mě zničehonic pohltila temnota.

Najednou  mě probral vlhký pocit na obličeji.Naštěstí tam byl Akim a dychtivě mě lízal .Byla jsem strašně ráda že ho vidím.Já si totiž myslela že ho ta stvůra zabila.Objala jsem Akima a chtěla se zvednout.Ale nešlo to.Podívala jsem se na svoji nohu a měla jsem na ní obrovský škrábanec.Málem jsem omdlel protože to vypadalo opravdu zle.Opatrně jsem se zvedla a snažila jsem se dojít do svého bytu. Kde by bylo dobré aby jsem našla lékárničku a trochu vody.

Hřbitov byl sice docela daleko od mého bytu ale cesta utekla rychle.I přes ty bolesti co jsem měla.Pomalu jsem vešla do vchodových dveří od paneláku a zavolala jsem si výtah a přitom jsem se modlila ad' ten výtah se mnou a s Akimem  nespadne.Vyšla jsem z výtahu a zamířila společně s Akimem do svého bytu.Poté co jsme byli před dveřmi mého bytu tak jsem si prohrábl kamsi. A já naladila poker face protože jsem nemohla najít klíče. "Sakra!" vykřikla jsem na celí panelák. A v tu ránu se ozvalo snad ze všech pokojů Pss! A já si uvědomila že je asi přibližně 1 hodina ráno.Nasadila jsem citronový face a rozhlížel jsem se kolem sebe jestli mi ty klíče náhodou nevypadli tady.

Když jsem se pořádně rozhlédla a zjistila jsem že ne. tak jsem vydělala sponku a jednoduše jsem si odemkla.Ano až tak je lehké se dostat do mého bytu.Hned co jsem vstoupila do bytu tak jsem potichu zavřela dveře aby nebouchli.Kdyby bouchli tak bych  Riskovala  že by na mě mohl spadnout můj byt.

Okamžitě jsem začala hledat lékárničku.Lítala jsem po celém pokoji jako šídlo a uklizečka v jednom.Našla jsem jen obvazy. Ale to mi musí stačit.Jelikož se mi začala z té krve rány  točit hlava.Dokulhala jsem se do veřejné kuchyňky a pustila vodu.Ale to co jsem viděla nebyla voda! To byl kávovar! Čuměla jsem se na tu černě tekoucí vodu jako kdyby to byla ropa.Nakonec jsem naladila poker face a zavřela jsem tekoucí kávu z kohoutku.

Zamířila jsem opět do svého bytu a sedla si na postel.Vzala jsem obvaz a snažila si obvázat nohu.Po pěti pokusech se mi to podařilo.A já mohla konečně tvrdě usnout.

Takže čus! Doufám že se vám tenhle díl líbil.Omlouvám se že tam nepíšu čárky. A že tenhle díl vyšel pozdě D: ale znáte školu ....



Poslední naděje ( Diabolik lovers )Kde žijí příběhy. Začni objevovat