Poslední naděje ( Diabolik lovers )

Kapitola 2.

Až mě přestalo bavit mlácení do stromu tak jsem popadla kabelu a pomalu jsem se rozešla směrem domů. Pokud se tomu dá říkat domov.Ale po cestě mě doprovázel divný pocit že mě někdo sleduje.Neustále jsem se ohlížela ale nikdo za mnou nešel což mě asi vyděsilo nejvíc.

Po bezpečném návratu domů jsem hodila kabelou a tentokrát jsem netrefila Akima což byl značný pokrok.Zabořila jsem hlavou do postele a začala jsem něco mumlat " Nesnáším svůj život" Proč jsem se vůbec narodila? " Hned jak jsem to dořekla přišel ke mě Akim a lehl  si vedle mě a sledoval mé tekoucí slzy.

A poté je oblízal. Já mu darovala široký úsměv a potichu řekla "děkuji Aki." Jen on mi dokázal vykouzlit úsměv na tváři.Vzala jsem si papír a začala jsem si kreslit ty mé známé Creepy malůvky.Dnes jsem se rozhodla nakreslit hřbitov. Na jednom náhrobku bylo napsáno mé jméno.A já se zase do široka usmála a řekla " Cítím že sem prostě nepatřím". "A bylo by lepší kdybych zemřela" Nikomu bych stejně nechyběla".

Podívala jsem se do okna a uviděla jak se stmívá. "No nic Akime půjdu se projít ale bez tebe."Promiň ale dneska na tvé hlídání nemám náladu". Akim smutně svěsil hlavu a smutně se na mě podíval."Slibuji Aki příště tě vezmu "a usmála jsem se. Vyšla jsem ze dveří a bouchla s nimi a slyšela jak mi upadl zámek.V tu chvíli jsem naladila ten největší poker face jaký jsem kdy měla.

A v mysli jsem si řekla "někdy si říkám že venku je to bezpečnější než v mém bytě".Došla jsem k výtahu a chtěla jsem si ho přivolat.Ale potom jsem pomyslela na kvalitu tohohle paneláku a radši to vzala po schodech.Otevřela jsem vchodové dveře a rozhlédla jsem se jestli za rohem není nějaký psychopat se sekyrkou.Ufff naštěstí nebyl hluboce jsem si oddechla.Jednou mě tady už kdosi naháněl .Mám štěstí že umím tak rychle běhat.

Jelikož bydlím docela blízko lesa nahání mi to tady husí kůži ale les jsem vždy milovala.A pořád  tam jako malá  chodila jako kdyby mě tam něco táhlo.Aaaa už zase ten divný pocit... upřímně doufám že se mi to jen zdá. když v tom mě někdo přirazil ke stromu a řekl "naval prachy děvko" a já slabě odpověděla "já ale žádný nemám".V tu chvíli muž vytáhl nůž a jemně mě řízl na krk. A v tom se podíval za mě a se slovem "proboha" odběhl tak rychle že by ho snad nepředběhl ani nejrychlejší člověk na světě.

Tákže čus! Doufám že se vám to líbilo já vím že je to docela nuda ale slibuji že se to začne pořádně rozjíždět neboli spíš už začalo :DDD