Díky bohu že mám černé oblečení oddechla jsem si . Takhle je menší pravděpodobnost že si mě všimne.Najednou jsem zpozorněla protože daný neznámý chlápek udělal rychlí pohyb. Poté si vyndal svíčku z kapsy a pomalu ji zapálil. Skoro jsem se rozbrečela protože tam jako jediný zapálil svíčku .Sice jsem své rodiče nějak dlouho neznala ale ty nejkrásnější vzpomínky mi zůstali. A proto vím že nebyli špatní lidé.
Najednou se ten chlápek tak rychle pohnul že jsem se lekla tak že jsem jako největší akrobat zakopla o náhrobek.Div že jsem tam nezačala tančit jak to strašně bolelo.Až jsem konečně dotančila svůj TANEČEK tak jsem se rozhlédla a ten chlápek už tam nebyl.Docela dost jsem se vyděsila protože tak rychle se nedovedu vypařit ani já a to jsem v tom mistr.
Opustila jsem svůj milovaný úkryt.A přistoupila jsem blíž k hrobu mích rodičů.A sedla si na vlhkou trávu. Se smutkem v hlase jsem řekla "Chybíte mi "" Opravdu bych si přála aby jste neumřeli tak mladí "a rozbrečela jsem se.Moji rodiče mi totiž umřeli když mi bylo 5. Ale do mích 7 si nic nepamatuji.Jen několik útržků co se mi občas zdají ve snech.
Když najednou jsem uviděla v dáli siluetu koně s jezdcem jak cválá někde kolem hřbitovní brány.Promnula jsem si oči a pomyslela jsem si že jestli uvidím jednorožce tak dobrovolně půjdu do psychiatrické léčebny.Hned jak jsem své ruce oddělala z obličeje tak jsem se rozhlédla po záhadném koni s jezdcem ale nikde nikdo.To už mi přišlo jako fakt divný a proto jsem radši vstala a rozběhla se pryč.
Poté co jsem v rychlosti proletěla bránou.Tak jsem okamžitě zamířila k Akimu a trochu si vyčítala že jsem ho nechala tady samotného.Přišla jsem k němu odvázala ho a vzala do náruče.Chtěla jsem se rozejít když najednou mě chytl zase ten divný pocit.Ale dnes to bylo jiné.Ten pocit byl ještě horší než obvykle.
Ale když jsem uslyšela vrčení a rychlí pohyb v křoví bleskově mi došlo že to nebude jen špatný pocit.Okamžitě jsem se chtěla rozeběhnou pryč ale něco obrovského po mně skočilo a odhodilo mě to nejspíš do nějakého křoví kde jsem se o něco praštila.Stihla jsem ze sebe vydat jen slabým hláskem "Pom..oc"
ČTEŠ
Poslední naděje ( Diabolik lovers )
FanfictionJmenuji se Karin a seznámím vás s mým životem. Chci vás předem upozornit že to nebude nic veselého protože jsem totiž emařka takže všichni víme co to znamená.Ale jsem hrdá na to že už se delší dobu neřežu. Vzpomene si Carla na slib který dal...
