Right Now (CZ)

Chapter 20.

Ve středu dopoledne jsme měli jen čtyři hodiny. Došli jsme si na oběd a všechny holky měly dvě hodiny volna před odpoledním tělocvikem. Steve s Niallem šli domů, Nicol šla něco nakupovat na oslavu a Harry šel rovnou do pekárny. Usmála jsem se nad tím a držovala se u skříňky. Vešla jsem do pekárny asi jen pět minut po Harrym a šla rovnou dozadu. Harry seděl na lavičce a čekal na mě. Usmál se, když mě uviděl.

"Nemůžu uvěřit, že tu se mnou budeš celé dvě hodiny, i když máš mít volno." Přešla jsem k němu, spojila ruce za jeho krkem a usmála se.

"Klidně bych tu s tebou byl celý den." Objal mě kolem pasu a věnoval mi krátkou pusu.

"Jo a tu včerejší večerní návštěvu bych si někdy rád zopakoval." Zavrněl mi do ucha a mě se ozvali motýlci v břiše.

Na celou polední přestávku mě lehce zabavil, ani jsem si nevšimla, že už budu muset jít na tělák. Nechtělo se mi od něj odcházet. Seděli jsme na lavičce, já se zády opírala o Harryho hrudník a on mě objímal. Pevně jsem k němu byla přitisknutá a on se bradou opíral o moji hlavu.

"Budu už muset jít." Zamumlala jsem.

"Né." Zasténal Harry a otočil si mě čelem k sobě.

Oba jsme seděli obkročmo na lavičce a dívali se na sebe. Chytl mi hlavu do dlaní a přitáhl si mě blíž.

"Už teď mi chybíš!" Zašeptal a našpulil spodní ret. Políbil mě na rozloučenou a ještě jednou mě objal.

O odpoledce jsme hrály softball a docela mě to bavilo.

Když jsem se o půl páté dostala domů, vlezla jsem na facebook a přečetla si zprávu od Liama.

Ahoj Zoe! :))
Ty chodíš s Harrym? Tak to ho budu chtít poznat! ;) :D S Jessicou..no, už jsme se párkrát líbali, ale zatím s ní nechodím..i když bych chtěl... :P Přijedu nejspíš v pátek 18. října. :)) Víš jak jsem ti psal, že mě bude chtít Daniel vidět, až přijedu do Manchesteru? Nevím, jestli je to dobrý nápad... pořád mi na ní záleží, ale když se mi teď líbí Jessica.. :-/ Každopádně si na mě nech jedno odpoledne z toho víkendu co přijedu volné. :)
Liam

Poslala jsem mu usměvavého smajlíka a odhlásila se z facebooku. Od pěti do půl sedmé jsem se jen tak válela v posteli a koukala na televizi. Naveřečela jsem se, osprchovala a zalehla do postele.

Zbytek týdne jsem chodila ven se Stevem. Myslím, že kdybych neměla Harryho, zajímala bych se o Steva. 

V pondělí odpoledne jsme se já a kluci rozhodli jít koupit nějaké dárky Nicol k narozeninám. Šli jsme do Olympie a prolezli jsme skoro všechny obchody. Niall jí koupil obrovského plyšového medvěda, já krásný volný svetr, Harry parfém, který jsme společně vybrali v Douglas a Steve třiceticentimetrovou čokoládovou postavičku. Myslím, že se jí to bude líbit. Nakoupili jsme ještě najaké ozdoby na školní skříňku.

Po nákupech jsme šli všichni do KFC a celou dobu jsme se dobře bavili. Musím říct, že se mi líbí klučičí společnost. Ještě jsme zašli do Starbucks. Já jsem si objednala horkou čokoládu, Harry perníkové latté, Niall si dal zelený čaj a Steve kafe. Seděli jsme tam asi do pěti a celou dobu si povídali. Nakonec jsme se rozloučili a Harry se nabídl, že mě půjde vyprovodit.

Šli jsme rovnou dozadu na terasu. Zapomněla jsem, že je zamčeno. Stáli jsme za domem a Harry mě hladil po paži. Pramen vlasů mi strčil za ucho a usmál se. Opřel své čelo o  moje a nosem se dotkl toho mého. Políbila jsem ho a objala. Když se odtáhl, políbil mě na čelo, rozloučil se a odešel. Chtěla jsem obejít dům a přijít vchodovými dveřmi, ale máma mi otevřela dveře z její ložnice.

"Takže ty s tím Harrym chodíš?" Usmívala se.

"Ty nás sleduješ?" Zamračila jsem se.

"Promiň, jsem jen zvědavá. Sluší vám to spolu." Šťouchla do mě.

Nad její poslední větou jsem se pousmála. "Jo, chodíme spolu." Zamumlala jsem.

Dál už nic neříkala a já šla do svého pokoje. Flákla jsem sebou na postel a zabořila hlavu do polštáře. Bylo mi docela trapně z toho, že nás máma viděla.

Když přijel táta, navečeřela jsem se, osprchovala a lehla si do postele. Pustila jsem si Zápisník jedné lásky, ale asi v půlce jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila a umyla si obličej. Vyčistila si zuby a rozčesala vlasy. Ke snídani jsem si dala lupínky s mlékem. Oblékla jsem si džíny, tričko, mikinu a conversky. Pro jistotu jsem si vzala šátek a kabát. Vlasy jsem si vyžehlila a namalovala jsem si oči. Dneska jsme vyjely trošku dřív, protože chci stihnout vyzdobit skříňku Nicol.

U školy už na mě čekali kluci. Vystoupila jsem z auta, rozloučila se s mámou a běžela za nima. Šli jsme rovnou ke skříňkám a našli č. 222. Vyndala jsem různé stuhy, nápis Všechno nejlepší k narozeninám! a nějaké barevné kytky. Celá dvířka jsme polepili a připnuli k nim i pár balónků. 

Nicol vešla do školy za ruku se Zaynem. Všichni jsme si stoupli k její skříňce a společně řekli "Všechno nejlepší k narozeninám, Nicol!".

"Páni! Lidi, tohle je úžasný!" Radovala se.

"Moc vám děkuju." Usmála se a všichni jsme se hromadně objali.

"Všechny vás tuhle sobotu zvu na mojí oslavu. V sedm ať jste u nás doma!" Poručila se smíchem. Přikývli jsme a usmívali se.

Středa a čtvrtek se přehouply jako nic a byl tu pátek. Ráno jsem měla sraz s Harrym v pekárně, naštěstí mě nikdo nezastavil a mohla jsem s ním být celou dobu.

"Kde jsi byla?" Usmál se Steve.

"J-já...Víš co? Nemá smysl ti lhát. Věřím ti dost na to, abych ti řekla pravdu." Usmála jsem se a zhluboka se nadechla. "Byla jsem s Harrym, chodíme spolu a už docela dlouho. Omlouvám se, že jsem ti to neřekla dřív, ale nikdo o tom neví, je to takové naše tajemství." Pokrčila jsem omluvně rameny.

"Wow! To jsem nečekal." Byl překvapený a možná trochu zklamaný. Vypadalo to, že se pokouší o falešný úsměv, ale byl v tom hrozný.

Vyučování uběhlo docela rychle a s klukama jsme se dohodli, že si zítra dáme o půl sedmé sraz u Olympie. Nevím kde přesně Nicol bydlí, ale pamatuju si, že mi psala, že do parku vedle Olympie chodila s mamkou, tak možná bydlí pár ulic od mého domu.

Zbytek pátku jsem byla doma a jen se tak poflakovala. Zabalila jsem Nicol svetr a dívala se na televizi.

Stevův pohled

To nemůže být pravda! Až to zjistí moje zlato... Dobře, není to moje zlato, ale mohla by být. Miluju ji a chci ji pro sebe.

Odpoledne jsem jí o tom napsal a ona mi odepsala krátce, ale já věděl co přesně udělat. Udělám to zítra. Musím to udělat, je to jediný způsob, jak ji získat.

Zabalil jsem dárek pro Nicol a těšil se na zítra.