Right Now (CZ)

Chapter 15.

Celý týden uběhl docela rychle. S Harrym jsme se tajně scházeli. Ani Nicol, ani Niall neměli o ničem tušení. Nevím proč, ale takhle se mi to víc líbilo. To vzrušení z toho, že vás někdo může načapat.

V pondělí ráno mě mamka dovezla ke škole a já vystoupila z auta. Rozhlédla jsem se a uviděla Harryho s nějakou blondýnou.

"To si ze mě děláš srandu ne?" Křičel na ni.

"Ne Stylesi! Bude to tak jak říkám!" Řekla mu klidným hlasem.

"A-ale já-já nemůžu!" Koktal beznadějně.

"Ale můžeš! Uděláš to, co jsem řekla, jinak víš, co udělám já!" Poroučela mu.

"Mrcho! Jak můžeš bejt taková po tom všem?!" Díval se na ní.

"Tak pozor Stylesi, jestli se mnou budeš takhle mluvit, nedopadne to podle tvých představ!" Upozornila ho. Harry vypadal, že by ji nejradši jednu vrazil.

Nebylo to tak, že bych je odpouslouchávala. Slyšela je snad celá škola. Když odešla, šla jsem za Harrym.

"Ahoj." Řekla jsem opatrně.

"Oh bože, ahoj Zoe!" Obejmul mě a pořádně stiskl.

"Kdo to byl?" Zajímalo mě.

"Nikdo důležitej." Tvářil se naštvaně.

"Harry, jestli ti nějak vyhrožuje, nebo-"

"- Nech to plavat, dobře?" Usmál se a pramen vlasů mi strčil za ucho.

Pokrčila jsem rameny a neochotně přikývla. Šli jsme do školy, ale tentokrát jsme zůstali na veřejnosti. Bylo to zvláštní, něco se s Harrym dělo.

Celý den se se mnou bavil jen jako s kamarádkou a nic nezkoušel. I po obědě šel rovnou za Niallem před školu. Šla jsem za nima, ale než jsem stihla říct 'ahoj'. Harry se s Niallem rozloučil a odešel. Byla jsem víc než zklamaná. Nevěděla jsem o co tu jde, ale nelíbilo se mi, jak se mi Harry vyhýbal.

Mamka mě odvezla domů a já jsem měla celé odpoledne volné. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ještě před týdnem jsem byla s Harrym venku a teď... Musím mu zavolat. Vytočila jsem jeho číslo a čekala až to zvedne.

"Ahoj Zoe!" Řekl.

"Ahoj. Co se to s tebou děje Harry? Chováš se divně." Zajímalo mě.

"Cože? Nic se se mnou neděje." Lhal, určitě lže, vím to.

"Harry! Skoro jsi se na mě dnes ani neusmál!" Postěžovala jsem si.

"Já...promiň." Řekl tiše.

Chvíli bylo ticho, nevěděla jsem, co mu na to říct.

"Omlouvám se, já jen prostě nemůžu -"

"- Nemůžeš co?!" Vyštěkla jsem na něj.

"Nemůžeš mi dát pusu? Celý týden si s tím neměl problém a teď?" Byla jsem naštvaná.

"Není to -"

"- A jak to je?! To se za mě stydíš? Bavilo mě se schovávat, ale když se nechceš už ani schovávat..." Stišila jsem hlas a ucítila jak se moje slzy snaží dostat ven.

"Promiň, ale nemůžu ti to říct." Řekl potichu.

"Tak jestli to chceš teď takhle..." Už jsem na něj jen křičela. Zavěsila jsem a praštila sebou na postel. Posadila jsem se a obejmula svůj polštář.