Survivor

Chapter 2

Všichni se zběhli do jídelny, jak Niall řekl, největší budovy tady. Harry se od Nialla vzdálil a šel též do jídelny, držel se u zdi a vše sledoval zpovzdálí. Dva muži, kterým bylo přibližně třicet až čtyřicet hodili na stůl průsvitný igelit a na něj ještě bílé prostěradlo.

Silný brunet s modrýma očima položil ženu jenž držel v náručí na onen připravený stůl a kudrnáč jen tiše pozoroval jak všichni nosili různé věci. Niall přinesl čistou destilovanou vodu, nějaká černovláska vyššího vzrůstu dezinfekci, malý kluk kterému bylo nanejvýš osm let obvazy, ale nejvíc ho zaujal silný brunet.

Brunet se skláněl nad ženou a svlékl ji tričko, nůž byl opravdu hluboko a na tak špatném místě. Žena měla blonďaté vlasy, které začínaly být od krve, stékající z jejích úst. I Harrymu bylo jasné že toto nemá šanci přežít,obzvláště ne v této době, kde nebyla žádná profesionální lékařská pomoc.

Bylo vidět že blondýnka má bolesti. "Odstupte." zavrčel brunet a všichni okamžitě o krok odstoupili. Rychle vytáhl nůž z jejího boku a strašnou rychlostí jí ho zabodl do hrudníku, na jeho tváři nebyla vidět známka jakékoliv emoce. Žena se napnula, a pak už jen naposledy vydechla.

"Ukliďte to tu." zavelel brunet a odstoupil. "Už to nemělo cenu." povzdechl si. Ostatní jen mlčky přikývli a dali se do práce. Zabalili tělo a čtyři lidé už ho nesli na místo kde byly do země zatlučeny čtyři dřevěné kříže,přestože těl tam bylo víc, teď dokonce jedno navíc.

U zdi se stále krčil Harry se zatajeným dechem, byl celý bledý. Věděl, že by tak jako tak zemřela, ale přece, přece nic. Nenapadalo ho žádné jiné řešení a i kdyby,všem by bylo ukradené, je cizák, co zde nemá co dělat.

Všichni se vydali ven konat své povinnosti. Zelenoočko proklouzl ven a cítil se jako vzduch, vědí o něm všichni a zároveň nikdo. Rozhlížel se v naději že někde uvidí Nialla,avšak marně. Rozhodl se jít do té chatky kde se probral. Všiml si že kolem celého tábořiště jsou velké ploty, vypadající že hodně vydrží.

Povzdechl si a otevřel dveře chatky. "Kdo je?" zavrčel hlas a Harry okamžitě věděl že se jedná o muže který zavraždil tu blondýnku. Možná zavraždil není správné použití slov, zamyslel se Harry, spíš zbavil bolesti.

Zelenooký zamrzl v kroku a brunet neviděl přes dveře, kdo je tam. Naštvaně vstal z postele, na které seděl a brousil klacky, aby je později mohl chodcům zabodnout do hlavy a porušit tak mozek,nebude totiž plýtvat noži. "Ptám se kdo je?!" řekl rozlobeně v chůzi,ale najednou ho vztek přešel a vyšlo z něj prosté "Ou, ahoj." pousmál se, čímž zelenoočka rozrušil.

Nevěděl zda je pořád naštvaný a už vůbec nechápal jeho změnu nálady. "A-ahoj." Harry si chtěl dát facku za své koktání. "Už vypadáš lépe, když jsem tě našel, chtěl jsem tě zastřelit." zasmál se brunet a z kudrnáče rychle vylétlo: "Cože? Proč?" jeho dech se zrychlil, když ne tehdy, třeba se rozmyslel a udělá to teď. Těmito myšlenkami byla Harryho mysl plná.

"Klid." řekl neutrálním hlasem ten, kdo zelenoočka rozhodil. "Měl jsi hodně krvavých ran, myslel jsem že jsi pokousaný, vždyť víš jak to chodí."

Harry moc dobře věděl jak to chodí. Jedno kousnutí od chodce a začne se to projevovat. Nejdřív bolesti hlavy jako u migrén, potom následuje horečka a hlad, velký hlad, obzvláště po mase. Rána začne vypadat hůř a hůř, stejně tak se to projeví i na vzhledu, člověk je bledý a čím dál pomalejší. Konec je vždy nejhorší, úplná mutace. Ztratí veškerou moc nad tělem, nemůže myslet, logicky uvažovat, jediné co zůstane je hlad, hlad, který dočasně zaplní jen lidské maso. Jsou prakticky nesmrtelní, jediné, co je může zabít je poškození mozku. I když se jim hlava odtrhne od těla,stále nejsou mrtví.

"Ukázal ti už někdo tábor?" zeptal se brunet a vyšší přikývl. "Moc toho nenamluvíš." zamyslel se menší, ale vyšší najednou promluvil. "Ne, jen, stále si nejsem ničím moc jistý." řekl trochu nesrozumitelně,ale silnější i tak chápavě pokýval hlavou.

"Já jsem Louis." začal s představováním se menší. "Založil jsem to tu, už je to pár let zpátky a zatím se držíme." Harrymu okamžitě došlo že je to ten vůdce Louis, o kterém mluvil Niall. Zelenooký pochopil, že teď je na řadě on.

"Jmenuji se Harry." řekl také jako brunet první své jméno. "Dřív jsem měl skupinu,ale přepadli nás chodci a všichni jsme se rozešli, teď jsem byl nějakou dobu sám za sebe, než mě okradli bandité." zelenooký na to nerad vzpomínal. Ještě teď živě viděl jako jeho blízké trhají chodci zaživa, jen díky zrádci, který se přidal k banditům.

Nikdy bandity nepochopil, svět se řítí ke konci a oni místo toho, aby se ho snažili udržet a pomáhali ostatním přežít,jen více škodí. Zelenoočko patřil mezi citlivější povahy,nad těmito vzpomínkami mu po jeho tváři stekla jedna neposedná slzička. Ty osoby mu byly vážně blízké, byly skoro jako jeho rodina.

Louis odložil věci co držel v rukách na stůl a řekl naprosto vážným hlasem "Žijeme ve špatné době kdy umírají dobří lidé, kdo se s tím nesmíří, nepřežije. Nesmíme se utápět ve špatných myšlenkách, chvilka nepozornosti tě může stát vše."

Jakmile to dopověděl, navázal s Harrym na něj až nezvykle dlouhý oční kontakt. Zářivé, modré oči, pomyslel si kudrnatý, ty na které vzpomínal. Přestože z toho co říkal Louis dost jasně vyplynulo že ho zachránil on, teď měl stoprocentní jistotu.

"Abych pravdu řekl," promluvil opět modrooký a zelenooký jen poslouchal, "nevypadáš, že jsi někdo kdo by s námi chodil hledat zásoby a věci co by se mohli hodit. Budeš pomáhat Niallovi s jídlem a vodou." vzdálil se kousek od kudrnatého a vzal si ze stolu papír a propisku.

Napsal na něj 12:00,18:00 a podal ho Harrymu. "V tuhle dobu je oběd a večeře, Niall ti řekne všechno co potřebuješ vědět co se týče jídla. Já ti k tomu řeknu jen to, že v tenhle čas tam bude všechno nachystané."

S těmito slovy odešel z chaty pryč a Harry tam zůstal sám. Nevěděl zda být uražený že ho zhodnotil jako fyzicky nezdatného, nebo být šťastný že bude v táboře v bezpečí a nemusí riskovat svůj život. Rozhodl se pro to druhé.