New girl in New Orleans

5. kapitola

Byla jsem rozhodnutá přijít tomu na kloub. Zjistit co se mámě vlastně stalo. Zjistit co všechno věděla. Došla jsem si do kuchyně pro pití. V kuchyni byla teta a tak jsme se jí na ni zkusila zeptat. " Této, jak vlastně máma zemřela? Nikdy jsem to nezjistila." Teta se odmlčela a tvářila se dost vážně. " Proč tě to zajímá?" " Jen tak. Skoro nic o mámě nevím. Jediné co mám je její fotka a prsten. Nic víc." " Tvoje máma byla úžasná. Byla to odvážná dobrodružka se smyslem pro humor. Ráda pomáhala lidem a snažila se působit positivně i když jí třeba do smíchu nebylo. Měla moc ráda tebe i tvého otce a nikdy vás tu nechtěla nechat, ale bohužel neměla jinou možnost." " Jakto, že neměla jinou možnost. Co se jí stalo?" " Zabili ji Lacey." " Kdo?" Teta byla smutná a zaražená. V očích se jí leskly slzy, ale já prostě musela vědět pravdu. " Tak kdo ji zabil?" " Upíři." " To není možné. Upíři nemůžou existovat. Jsou to jen výmysly. Jak se to stalo?" " To nevím. Nejspíš něco věděla, a proto ji zabili. Já sice nevím co věděla, ale můžu ti něco ukázat. Pokud mi věříš." " Věřím ti."

Teta mě dovedla na půdu. Kličkovali jsme mezi starými, zaprášenými krabicemi. Bylo vidět jak se na nich podepsal čas. Některé se už rozpadaly. Myslím, že mi kolem nohy proběhla myš. Nesnáším myši. Děsí mě. Nesnáším jak se za nimi táhne ten jejich plešatý ocásek. Teta došla k jedné z krabic a otevřela ji. Z víka se zvedla vrstva prachu. Samozřejmě jsem se ho trochu nadýchala. Teta vytáhla nějakou obálku a podala mi ji. " Tohle ti napsala před tím než umřela. Měla jsem ti to dát až budeš dospělá, tak ti to předávám." Rozbalila jsem obálku a začetla jsem se do stránek popsaných tím nejkrásnějším rukopisem.

Milá Lacey, pokud čteš tento dopis jsem buď po smrti nebo jsi se mi hrabala ve skříni. Pokud je to první možnost mám povinnost ti všechno vysvětlit. Moje sestra ti měla předat můj prsten. Ochrání tě před zlými vlivy tohoto světa. Přesněji před upíry. Zní to neuvěřitelně, ale skutečně existují. V prstenu je bylina jménem Železník. Díky ní ti upíři nemohou ovládat mysl. Teď  k mé smrti. Už brzy si pro mě přijdou. Každým dnem čekám kdy mi někdo zaklepe na dveře a odvede mě od vás. Trhá mi to srdce, že vás musím nechat o samotě, ale jiná možnost není. Vím něco co se nikdo nesmí dozvědět. To jsem nevymyslela já. To oni nechtějí aby se to někdo dozvěděl. Kdokoliv. Pokud se ptáš kdo jsou Oni? Jsou to Původní upíři tohoto světa. Rodina původních upírů. Chtějí mi zabránit abych prozradila zbraň, která je dokáže zabít. Ty jsi jediný zdroj kterému to mohu svěřit, aniž by se to dozvěděli. Myslí si, že je to nějaký předmět, ale mýlí se. To ty jsi ta zbraň. Nejsi obyčejný člověk. Ty jsi čarodějka s mocí oživit mrtvé. Jediná svého druhu. Máš moc přivést kohokoli k životu. Musela jsem tě ochránit, proto jsem od vás odejdu a vzdám se. Zemřu s vědomím, že jsi v bezpečí a Mikaelsonovi nic nevědí. Tak se jmenují. Mikaelsonovi, rodina původních. Můžeš svoji moc použít proti nim. Stačí když najdeš hrobku Mikaela Mikaelsona. Je to jejich otec, který se je pokouší zabít už několik století. Nyní je mrtvý, ale ty ho můžeš přivést zpět. Věřím ti, že uděláš správnou věc. Tebe i tvého otce jsem milovala a vždycky vás milovat budu. Věřím, že se o tebe postará a ochrání tě. S láskou máma.

PS. Vyřiď otci, že ho miluji.

Nemohla jsem uvěřit tomu co jsem četla. Ti Mikaelsonovi, kteří mě stále někam zvali a stále mě navštěvovali v baru ji zabili? Zabili moji matku. Usměvavého anděla kterého jsem si pamatoval, prostě zbavili křídel. Nic jsem nechápala a v tuto chvíli jsem se o to ani nesnažila. Jediné co jsem věděla bylo, že se jim musím pomstít. Vzali mi jednoho z nejdůležitějších lidí v mém životě. Chtěla jsem je zničit. Rozhodla jsem se najít Mikaela. Je mi jedno jestli mě to zabije. Pokud ho mám oživit aby zabil Mikaelsonovi, udělám to. Nikdy bych nevěřila, že se budu snažit někoho zabít. I přesto jak zdvořilý ke mě byli, vraždu mé matky tím neodčiní. Za chvíli jsem musela jít do baru. Věděla jsem, že tam přijdou. Musím se chovat přirozeně. Ale jak bych mohla po tom všem. Právě teď jsem nedokázala uvažovat racionálně. Cítila jsem jen touhu po pomstě. Chtěla jsem ji kůlem proklát jejich chladná srdce. Oni slitování neměli a já ho taky nemám.