Ta dívka [POZASTAVENO]

You are safe with me Tania

                             Tania

Jako každé ráno jsem vyrazila do práce. Před domem jsem si chytla taxík a jela na stanici. Celou cestu mi vrtaly hlavou ty vraždy. Kdo to dělá a za jakým účelem ? Vždyť v tom není žádná logika !
Auto zastavilo a tím mě vytrhlo z mých myšlenek. Vystoupila jsem a šla rovnou ke stanici. Když jsem vcházela někdo do mě vrazil. Do nosu mě uhodila vůně máty. Zvedla jsem hlavu a koho to nevidím. Ze zhora na mě kouká obličej překvapeného Sherlocka. "Moc se omlouvám Tanio. Opravdu mě to mrzí, já jsem-" začal se omlouvat ale já ho přerušila jednoduchým gestem ruky. "Sherlocku to je v pořádku." a usmála jsem se. Chvíly jsme tam jenom tak stáli až nakonec promluvil Sherlock. "Tak....já už půjdu." "Jo já taky."řekla jsem potichu a chystala se odejít, když se Sherlock znovu ozval. "Ehm..Tanio nechceš dneska někam zajít ? Třeba na večeři nebo tak nějak.." Zamyslela jsem se. No jedna večeře mi snad neublíží. "Jo přoč ne." řekla jsem a on se nepatrně usmál. Pak se otočil a odešel. Dívala jsem se za ním dokud mi nezmizel v taxíku. S myšlenkami na dnešní večer jsme se vydala k Lestradovi.

                           Sherlock

Nastoupil jsem do taxíku. "Baker Street 221B" řekl jsem řidičovi,který se mě ptal kam chci jet. Když jsem do ní vrazil, tak jsem ucítil něco zváštního. Lidé tomu říkají "motýlci v břiše". Je to takové zváštní šimrání. Ona je taková zvláštní,taková jiná než ostatní. Je slejně jiná jako já.

                              Tania

Lestrad mi dal další papírování. Abych řekla pravdu, s tímhle mě docela šve. No nic tak já jdu pracovat.

                                                     18:00

Dneska to balím. Už půjdu domů. Vyšla jsem před stanici a chytla jsem si taxíka. Hned jak se za mnou zabouchly dveře namířil na mě ten taxikář pistolí. Strachy jsem se ani nehnula. Chvilku jsem jeli a pak zastavil před nějákou školu. Otočil se na mě a řekl " Vystup si a pojď se mnou dovnitř." Něchtěla jsem tam, ale co jsem měla dělat, když na mě mířil tou zbraní ? Vystoupila jsem a šla za ním do té školy. Všude byla tam dokud ten chlap nerozsvítil. Byly jsem, no já vlasně nevím co to bylo, asi nějáká jídelna. Došel ke stolu a rukou mi naznačil ať si sednu. Za chvíly jsme seděli na proti sobě. Sebrala jsem odvahu a zeptala se "Co ode mě chcete ?" "Zahrát si s vámi hru drahá slečno Zoom." při vyslovení mého přímení jsem sebou trhla. Až teď jsem si všimla dvou malých skleněních nádobek. Byly v nich nakové malé bilulky. A v tu chvíly mě to napadlo ! Bylo to sice absurdní ale musela jsem to zkusit. "To vy jste zabil ty lidi že ?" Samolibě se usmál. "Chytrá holka. Ale dost povídání. Pojďme začít hru. Mám tady dvě pilulky. Jedna z nich je smrtelná. Je jen na vás jakou si vyberete." a s těmito slovy ke mě jednu z nich přisunul. "Proč to děláte ?" "Moje děti jsou chudé. To víte, výplata taxikáře není moc velká. S každým člověkem, jdou peníze na jejich účet. Čím víc lidí zabiju,tím víc budou mít peněz." říkal až moc klidným hlasem. "Tak dobře. Hra začíná." řekla jsem si pro sebe. Vzala jsem tu pilulku do ruky, prohlédla si jí. Už už jsem si jí dávala do pusy,když se ozval výstřel a ten taxikář padl k zemi. Podívala jsem se k oknu. Bylo prostřelené a všude po zemi bylo sklo. Zatočila se mi hlava a spadla jsem na zem. Vzápětí vtrhlo do místnosti hned několik lidí. Já ale nikoho nevímala a jen jsem se držela za hlavu. Na čele jsem ucítila téct teplou krev. Nade mnou se objevil člověk. Zaostřila jsem a uviděla člověka, kterého mám ráda. Toho nejskvělešího a nejúžasnějšího člověka na světě. Uviděla jsem Sherlocka. Vzal mě do náručí a zašeptal mi do ucha "Se mnou jsi v bezpečí Tanio."