Konno's Life

#2 Škola..

,,Tak, jsme tady Konno", uslyšela Konno, jak na ni Zero mluví.
,,Ooo, děkuji, co bych si počala, kdybys mi to neřekl ?", prohlásila sarkasticky, ale s roztomilým úsměvem na tváři.
,,No, nejspíš by jsi už stokrát nevystoupila z autobusu, nešla by si do školy, měla by si opravdu velkou absenci na většině předmětů, potom by následoval vyhazov ze školy, nenašla by sis dobře placenou práci a do konce života bys musela bydlet u své matky", odpověděl Zero, i když věděl, že Konno myslela svou otázku jen obrazně. Konno se jedním koutkem pousmála a rozloučila se se Zerem. ,,Ahoj po škole, budu se těšit Konno", řekl, popojel asi 50 metrů a zmizel v zatáčce.
Konno se otočila na svou levou stranu a stálo před ní něco, co z duše nenávidí.. Škola.. Ta nejhůř vypadající nově postavená škola vůbec ! Tedy, alespoň jí to tak připadalo. Ve skutečnosti to byla veliká hezky propracovaná bílá budova, do které musela každý den chodit, ovšem, krom víkendu. Ten většinou trávila sama doma a četla si knihy nebo poslouchala Askiny, nebo System of a Down.

 Škola jí zase tak moc nevadila. Výsledky měla vždy dobré, až na pár známek z testů, na které zapomněla. Vadil jí spíš kolektiv, se kterým musela školu sdílet. Jeden jako druhý, na koště ostříhaný, Ektora poslouchající do úzkých džín nasoukaný machýrek, který si vždy našel chvilku, aby ukázal kdo je tady šéf.

Konno ale ví, že si na ni ani jeden nedovolí, protože když ji jeden takový machýrek jménem Garen na začátku prváku provokoval a osahával, tak mu vrazila takovou pěstí, že mu vystříkla krev z nosu. Mohla z toho mít průšvih, ale Garen nic nenahlásil, protože by nikdo neuvěřil, že by to mohla udělat tak drobná a roztomilá dívka, jako je Konno a hlavně by si tím zkazil pověst. Žádný kluk by se přeci nepřiznal, že ho zbila holka.

Šla po schodech před svou školou nahoru k velkým dveřím, které vedle ní vypadali asi tak pětimetrové, jelikož měřila pouhých 155 cm. Vešla do budovy a na chodbách, které připomínali spíše nemocnici nebo záchytku, potkávala spoustu lidí. Všechny ty obličeje zná, ale jen u pár z nich by si mohla vzpomenout na jméno. Jsou to pořád ti samý lidé, ta samá chodba, ty samé třídy, ti samý učitelé. 

V ten den měla Matematiku, Český jazyk, Hudebku, Biologii a poslední hodinu měla mít svou nejoblíbenější hodinu, hodinu tvůrčího psaní. Když přišla na poslední hodinu do třídy, viděla, že tam není její učitel, kterého vždy ráda poslouchá. Místo toho před tabulí stál ředitel.

,,Žáci", řekl nahlas, ,,Profesor Jamato mi volal s tím, že je bohužel nemocný. Proto bych vám rád představil vašeho suplujícího učitele, profesora Kuroma".

"Pecka.. fakt ku*va super. Myslela jsem si, že alespoň dneska bych mohla odejít ze školy s úsměvem na tváři, ale ne. Oni mi musí vyměnit mého jediného oblíbeného učitele.. opravdu pecka..", řval na Konno její mozek a ona se modlila, aby to neslyšeli ostatní. 

Po zvonění odešla ze školy mezi posledními žáky. Viděla autobus, ze kterého na ni již z dálky mával nikdo jiný než Zero. Konno k němu přišla.
,,Ahoj Konno"
,,Ahoj Zero", řekla mírně naštvaně a rozrušeně.
,,Děje se snad něco ?", všiml si Zero jejího výrazu, který se lišil od toho ranního.
,,Ne, nestalo, vše je v pohodě, jen mi vyměnili na poslední chvíli učitele a byla jsem naštvaná a smutná zároveň", odpověděla.
,,Promiň, ale dnes se chci projít k řece, uvidíme se zítra ráno." Rozloučila se a odešla směrem k lesu, který byl vzdálen od školy asi 500 metrů. Procházka ji snad přiměje na lepší myšlenky.
.
.
.
.
.
.
Okay, část druhá jest hotova. Opravdu přemýšlím, jak se to ještě vyvine. Jsem rád, že mohu takhle psát. Hodně to zabíjí.. čas..
Jelikož vím, že máte rádi pandy, tak tam hoďte lajk, sdilejte, komentujte a počkejte si na další část ^^ <3