PROLOG

186 14 7
                                    

¨Mami, mami, mami probuď se..!!!¨ Křičím na mojí matku , když mi leží v náručí. ¨Neumírej, prosím, zůstaň tu semnou !¨Rozbrečím se. ¨Já už nechci nikoho stratit, první táta a teď ty! Prosím..! Mami slyšíš mě..?! Odpověz..!! ¨¨Dceruško.? Miluji tě...¨ 

¨Mami..? Mami..?! MAMI..!!??¨Rozkřičím se po celé jeskyni a začnu co nejvíc brečet ¨Proč..?!!¨ Máma mi zemřela v náručí a přímo před očima. A její poslední slova byla ¨Miluji tě..¨ A to jsem jí chtěla toho tolik říct. Ale nestihla jsem to. Je pozdě. Musím rychle utéct z jeskyně, aby mě i oni nedostali, jako moji matku. Běžela jsem tak rychle, jak to jen šlo, abych se nedostala do spárů těch oblud. Už vidím světlo. Světlo za vodou...

Dračí Královna Kde žijí příběhy. Začni objevovat