Dračí Královna

8. Část

Umytá a převlečená do pyžama jsem s radostí skočila do postele, zachumlala jsem se do měkoučkých peřin a chtěla jsem na všechno zapomenout. Vůbec to nešlo, stalo se toho moc - vzpomínky Ero Sennina, utápění se ve vodě pomocí mořské panny, osoby v černých hábitech a s černýma kápěma přes hlavy a jízda na drakovi. Na tohle se jen tak zapomenout nedá. Furt jsem se v posteli vrtěla a nemohla jsem usnout. Buď to to dělal úplněk a nebo dnešní prožitý den.

• • • • •

Běžím rovnou a temnou chodbou, zamnou slyším dupání a škrábání o dlaždičky, které byli na zemi. Před mýma očima se z chodby objevily schody, po kterých jsem rychle vyběhla nahoru. Slyšela jsem, jak se zamnou rozpadávaly. Objevila jsem se v místnosti s jantarově žlutým sloupem uprostřed. Běžím přímo k němu, opřu se o něj a podívám se za sebe, zamnou se řítil jeden drak, který byl celý od krve. Odpadali z něj kusy masa a jeho křídla byla kompletně roztrhaná na cucky. Odrazila jsem se od sloupu a běžela jsem do dalších schodů, které zde byly. Zatím jsem měla náskok na to se někam schovat, aby mě nenašel, byla tady menší jeskyně, do které jsem se šla schovat. Přes vchodovou díru do jeskyně jsem se koukala na toho draka, který zapojil do hledání mě svůj nos. Byla jsem strašně vyděšená. Procházel celou místností porostlou tmavými stromy. Už procházel okolo stromu který byl vedle jeskyně, úplně jsem to cítila. Koukla jsem se na strop této jeskyně, cítila jsem jak duněla a k tomu jsem viděla, jak se zní drolí kousky kamenů a prachu. Nastalo ticho. Teď jsem slyšela jenom mé srdce, které tlouklo jako o závod. Otočila jsem hlavu k východu. To jsem neměla dělat. Koukala na mě jeho děsivá hlava. Otevřel tlamu a vystartoval po mně.

• • • • •

¨Aaaaaa ! ¨probudila jsem se s vyděšeným výrazem a slzami v očích. Slyším hlasité dupání. Do pokoje náhle vtrhla mamka.¨Co se stalo Rebecco ?!¨máma byla ještě víc zděšená než já. ¨To nic mami, jenom zlý sen, honil mě drak a pak - BUM ¨¨Dobře, kdyby jsi nemohla spát tak přijď ke mn쨨Mami, já už nejsem malá, to zvládnu. Dobrou ¨¨Dobrou˝ . Mamka sešla schody a já nemohla přimhouřit oči. Úplně jsem cítila, že dnes se už asi nevyspím.

PRÁSK! Otevřelo se okno kvůli tomu děsnému větru venku.  Vstala jsem z postele a šla ho zavřít. Když jsem byla u okna a chystala se ho zavřít, tak jsem venku zahlédla divnou postavu, byla úplně stejná jako ty, co jsem s mamkou potkala v lese, ale tentokrát byla celá v bílým a bylo jí matně vidět do tváře. Jediný co jsem pochytila, byly ty zeleně plápolající oči s červenou panenkou. Rychle jsem zavřela okno, zatáhla záclony a zase jsem se koukla ven. Nikdo nikde. Snad už nemám halucinace z toho že nespím.

• • • • •

¨Ahoj mami¨začnu kontakt s mamkou, když jsem ji ráno zahlédla v kuchyni. ¨Ahoj zlato, tak jak ses potom vyspala?¨¨Hrůza, vlastně já jsem potom vůbec oči nezavřela, jenom vím, že se mi uprostřed noci otevřelo okno dokořán kvůli větru a venku jsem pak zahlédla nějakého člověka, co vypadal úplně stejně jako ty v tom lese, akorát byl celý v bílým a byli mu vidět oči¨usedla jsem ke stolu a začala jsem jíst připravenou snídani pro mě.¨To je divný, mně totiž uprostřed noci začalo svítit to znamení, co máme na rameni¨.

Taaakže tady je další díl, sice tentokrát je o něco kratší, ale mám před sebou ještě nějaké práce a já potřeboval prodloužit příběh, snad se líbí a Konnichiwa !

Deidara <3