Dračí Královna

10. Část

Šla jsem klidným krokem k pokladně, zaplatila jsem a vystřelila jsem z obchodu přímo za mamkou. Zatím mi nikdo nevolal, že už mám hotovou pizzu. Běžela jsem jen jak nejrychleji to šlo, abych cestou nepotkala tato divná stvoření či zjevení, já už ani nevím jak tomu mám říkat.

Když jsem dorazila, tak jsem zaklepala na dveře. Máma otevřela. "Co se děje? Nemáš klíče?" "Promiň mami, ale tohle je naléhavé" začla jsem zhluboka dýchat a pokračovala jsem " Jak jsme se ráno bavily o tom znamení na rameni, a jak začne svítit a takovéhle věci, tak jsem byla v krámě si koupit něco k pití, jdu si k pokladně a cítila jsem se fajn, ale pak jsem v okamžiku zahlédla tu postavu v bílém a koukla jsem se na to znamení" zase jsem lapala po dechu "Svítilo nebo ne?" zeptala se mě mamka "Svítilo mami, svítilo"

"Crrrrrr!" začal mi zvonit mobil, určitě to byl ten pán, co mi teď řekne, ze je hotová. Zvednu mobil a zjistím, že to byl vážně on.

Když mi řekl že je ta pizza hotová , rozloučila jsem se s mamkou a šla jsem do pizzerie. Po cestě jsem neviděla ani živáčka. Náhle jsem zakopla a spadla jsem na zem. Viděla jsem jenom zem. V tu chvíli se mi před obličej postavila ta osoba, co jsem viděla v mžiku okamžiku v obchodě u regálu s hotovými jídly. Promnula jsem si oči, v tu ránu byla pryč. Pomalu jsem se zvedala, protože mě bolela noha.

Belhavým krokem jsem došla do pizzerie. Zase jsem ucítila tu nádhernou vůni, která mě praštila do nosu, a nedalo se jí odolat. "Aaa dobrý den, konečně jste tady, máte tady tu pizzu madam" zavolal na mě pán přes celou pizzerii "Dobrý den" já jsem jenom slušně pozdravila, nevěděla jsem totiž, co mu mám říci. Došla jsem k pultu a hned mi do rukou předal tu pizzu, řekl mi cenu, i když jsem z té ceny málem omdlela, tak jsem se na tu pizzu strašně těšila, až ji budu okusovat od špičky až k té křupavoučké kůrce. Dala jsem mu peníze a když jsem se mu koukla do očí, tak jsem periferním viděním zahlédla, jak tam zase stála ta postava.Podívala jsem se přímo na to místo, kde stála a naznačovala, ať se kouknu na hodinky.

Bylo 15:15, a to jsem měla před chvíli snídani. Možná jestli chápu dobře, tak tyhle potvory si dokáží hrát s časem, aniž by si toho kdokoli všiml. Když jsem se zase podívala na to místo, už tam nebyla, zase. ¨Děkuji moc, naschledanou a přeji hezký den¨řekla jsem a odešla jsem z pizzerie. Za mnou se nic neozvalo, Když  jsem se podívala přes okénko ve dveřích, nikdo tam nestál, a vlastně ani neseděl. Bylo to tam jako po bouři. Pro jistotu jsem se koukla na hodinky, najednou byla tma a i měsíc svítil matně, že jsem nemohla rozpoznat, kam směřují ručičky. Vytáhla jsem mobil a uviděla, že už je jedna hodina ráno. Běžela jsem s pizzou domů jak jen nejrychleji to šlo. 

Otevřela jsem vstupní dveře a viděla jsem, jak si mamka chrápe na pohovce se zapnutou televizí. Potichu jsem se vykradla po schodech na horu směrem do mého pokoje, abych nevzbudila mamku, protože to by nebyl zrovna příjemná pocit. Otevírám dveře a co nevidím, moje morčata nejsou k nalezení. Začala jsem zběsile hledat po celém pokoji, až je nakonec uvidím klidně spinkat u pytle se žrádlem. A pak mi došlo, že jsem jim nedala najíst za poslední dobu. Jsem ale blbá, ani o tak malé stvoření se postarat neumím. Pomalinku jsem je přesunula do klece. Ještě jsem jim tam radši nasypala nějaký to jídlo, aby měli co jíst. Vodu jsem jim nemusela měnit, byla tu mamka jim ji vyměnit. 

Otevřela jsem skříň,  svlékla se a dala jsem si oblečení do skříně. Vyndala jsem si z ní čistě pyžamo, oblékla jsem se do něj a šla jsem si aspoň umýt ruce a obličej, abych nevzbudila mamku. Zuby si čistit dneska nebudu, protože mám ještě něco, co musím splnit - sníst pizzu. To bylo snad to jediný na co jsem myslela. A nejlepší bylo, že už jsem byla u ní, pomalu jsem otevírala tu krabici, uchopila jsem první trojúhelník z té pizzy a dala jej do pusy, stiskla jsem zuby, abych z něj ukousla kousek a začala jsem si jej vychutnávat. Byla to lahůdka a asi zatím ta nejlepší pizza, co jsem kdy jedla.

Když jsem dojedla poslední kousek, tak se v tu chvíli silou otevřelo okno, vyskočila ke mně do pokoje postava v bílém a šla si pro mě.

Konnichiwa.!! Tak zase nový díl, jooo já vííííím že jsem dlouho nevydal novou část, ale měl jsem ¨pádný¨důvod, byl jsem línej a nemocnej..xD No nic, snad se líbí a vzbudila tato část ve vás napětí.

Deidara <3