Folklord

THEO

Theo se probral ve tmě. Kde? To těžko říct, ale postel to rozhodně nebyla.

Zakmital prsty na rukou a dupl nohou o podlahu. Tupé rány se rozlehly téměř ozvěnou a s celkovou silou. Sotva sebou hnul, ruce a nohy svázané, trup taky a krk na tom nebyl jinak.

Když si oči tmě přivykly, rozsvítilo se světlo které oslepilo jeho zrak a na sekundu jej omráčilo. Kolem něj se ozvaly otupělé stehy a první dívčí vzlyky prořízly ticho místnosti. Theo se okamžik nato poplašeně otočil a zaznamenal v kruhu prudkého světla - jež jej předtím oslepilo - Amandu. Měla červené oči unavené z probdělých nocí a sedřené od pláče zároveň. 

"Theo! Proč tu jsme? Co se to děje? Kde to jsem?" hrozně moc panikařila, když si ho všimla.

"Amando, klid ano?"

Theo se co nejtišeji otočil za posledním kruhem světla. Henry seděl na židli a zřejmě se probral až tehdy, kdy Amanda promluvila. Theo se Henrymu podíval do očí a Henry kývnul, jako že chápe. Oni jednoduše dokázali komunikovat beze slov. Sklonil hlavu a pokoušel se kouzly rozvázat lodní uzly na hrubých provazech lana jež obepínala jeho zápěstí. Byl ale hrozně vyčerpaný a se soustředěním na tom taky nebyl dobře. Provazy jednou prudce vzlétly, podruhé se pomalu vznesly ale modré ruce, které se je pokoušely rozvázat byly příliš slabé. Amanda vyděšeně koukala na magii v podobě modrých rukou a obličej měla opuchlý od zaschlých slz. Theo nechtěl používat svoji magii. Nechtěl to, nenáviděl to a nehodlal porušit pravidlo, které si stanovil. Přestože stanovování pravidel se výhradně stranil. Vzdal to v momentě, kdy Henry vyčerpáním a bolestí z námahy zaklonil hlavu.

"Theo tak prostě použij svoji magii. "

"Neříkej blbosti a prostě to zkus znovu!"

"Ale já vůbec neříkám blbosti! Navíc Amanda ani já to nedokážeme, chápeš?!"

Magii používat nehodlal ale věděl, že by tu trčeli ještě hodně dlouho, pokud by počítali s tím, že je z toho dostane Henry. Zhluboka se nadechl, zatnul všechny svaly v těle a vší silou se odrazil nohami od země. Dopadl spolu s židlí na tvrdou betonovou podlahu, židlí se rozletěla na třísky. Cosi jej stáhlo hrubě do tmy. Temnonoši  jej vyprostili z trosek židle i zbytků provazů.

Zažehnul rudé ruce a temnonoši se rozprchli. Uchýlil se k nejhoršímu ale v nejhorší situaci, omlouval sám sebe. Byl totiž rozhodnut nepoužívat magii a ruce jen když to nebude doopravdy nezbytné. Jako první se vydal k Amandě a rozvazoval provaz u krku, který byl o něco utaženější  než u něj a Henryho. Okamžitě přestala se vzlyky a zhluboka dýchala. Byla doopravdy statečná. Když se Theo sklonil a rozvazoval provazy na rukou, poprvé promluvila klidně a poměrně vyrovnaně.

"Neboj se používat magii Theo, to bylo ohromné. Opravdu"

"Ale já se nebojím" , zamumlal i když věděl, že lže. Chopil se spolu s Amandou rozvazovat provazy ovázané kolem Henryho. Byli jeho vlastním přičiněním ještě více zamotané.  A zvuky šeptajících přátel se rozléhaly prázdným skladem jako předzvěst.

Ahoj po dlouhé době... 

Nathailie 9/11/2016