Folklord

THEO

Theo si před odchodem z provizorního pokoje,(ve kterém mimochodem bydlí už od desíti) nasadil na pihovatý nos brýle. Na hlavu si nasadil obyčejnou šedivou čepici a vyšel z pokoje na chodbu, identickou s ostatními chodbami v tomto křídle školy - v záškolní. Ve škole byla věčně zima a tak si zvykl nosit čepici denodenně, navíc mu pak nepadaly brýle, když se skláněl.

Vyrazil pochmurnou chodbou na první hodinu, vlastně musí ještě skočit na snídani do jídelny. Jídelna byla jedna z mála míst, které byly podobné školám v normálním světě. Byla to bílími zářivkami osvětlená místnost plná kulatých stolů různé velikosti na různých místech. Po pravé straně byla dlouhatánská tabule s táci, talíři, miskami, skleničkami a hrníčky a vším možným.

Ráno byli v jídelně všelijaké dobroty, ale na oběd se podávala nelibě vypadající šedavá hmota, kterou do misek a na talíře nandavaly neviditelné ruce. Každému ta podivná hmota voněla jinak, podle toho, na co měl zrovna chut. A to stejné k večeři.

Zakousl jsem se do topinky s jahodovou marmeládou a usadil se v koutu rozlehlé jídelny. Na stole leží brašna kterou nosím do školy. Ven vykukuje černá šnůra sluchátek a učebnice letologie.

V opačném rohu místnosti sedí nějaká holka, ještě ji tu neviděl, tím si je jistý. Z davu nijak nevyčuhuje až na neobvykle dlouhé černé vlasy. Sedí schoulená na židli ve stínu velké květiny a opatrně ukusuje z čerstvé topinky, přitom očima nejistě přejíždí okolí. Holky jsou v druhé místnosti, jako vždycky, ale ona s nimi není.

Theo odvrátí pohled a dopije pomerančový džus. Přes rameno si hodí koženou brašnu a nasadí si sluchátka. Do iPhonu pustí co nejvíc nahlas 21Guns od Green day a vydá se na letologii.

AMANDA

Všichni se pořád koukají, proč se koukají? Dožvýká poslední malé sousto studené topinky a aniž by se dotkla čaje na tácu vedle misky s ovesnou kaší, zamíří na hodinu. Jakmile vyjde z jídelny na chodbu, podívá se na zápěstí, kam si propiskou napsala rozvrh na dnešní den. Nepamatuje si učebny, pořád to na Folklordu nezná, ale podle záznamu na ruce ví, že hodina letologie je v jižní části školy. Letologie je vlastně něco jako dějepis, ale navíc se učí ještě dějiny čarovna.

Zamíří tam a když vejde do učebny, zamíří k oknu na levé straně. Před ní sedí docela vysoký kluk se sluchátky nasazenými přes šedou čepici a na nose si pošoupl černé brýle. Když se otáčí aby něco vyndal z tašky, sjede Amandu pohledem přes obroučky brýlí.

Sklopím pohled do lavice a nezvedám ho, až do chvíle, než se před těsným začátkem hodiny nepřižene k mojí lavici nějaký kluk. Má husté černé uličnické obočí a světle modré velké oči ve kterých se odráží nějaká jiskra. Má bílé vlasy a Amanda se pokusí nasadit neoblomný výraz, jako to dělala, než utekla z nápravného ústavu.

Chtěla být silná, ale nešlo to.

Prostě ne.

Nenáviděla Folklord, a to tu byla od pondělí, dnes je čtvrtek. Její nadšení z nového místa se rozplynulo během druhého dne, nebo tak nějak.

Ten kluk si vedle ní uspěchaně sedl a otočil se k ní čelem, levou ruku na opěradle lavice na které seděli.

"Čau, jsem Henry" Amanda vykulila oči a cítila divné šimrání u kořínků vlasů. Kluk vycenil bílé zuby, asi stejného odstínu bílé, jako měl vlasy. Holky vzadu se na Amandin účet nepěkně zasmáli. Kluk upřímně natáhl ruku a Amanda ji po chvilce přijala a lehce stiskla.

"Amanda" pípla vystrašeně, "Mondebereová" a nejistě se usmála na svoje kolena.

Chtěla bych tímto popřát hodně štěstí a taky bych vám, kteří to čtete chtěla tuto kapitolu věnovat. Jdete všichni zítra do školy, nebo až na pondělí?Já osobně jdu zítra...

Snad se budete mít lépe než Amanda a snad jsem dodala alespoň trochu dobré nálady. Mějte se a krásný den nepřečtených knih!

VOTE&COMMENT
Nathailie