Neviditelná

Nový studenti

Hned jak hodina matematiky skončí si položím hlavu na školní kupodivu i velmi pomalovanou lavici. Od dnešní hodiny nejspíš lítám ve velice velkém průšvihu. Gregorio mě bude mučit, škola mi bude utrpením a táta mě rovnou zabije.
Copak ale za to, že jsem opět propadla stresu u tabule mužů zase jen já?

No...Kdybych dávala pozor možná bych k tabuli jít ani nemusela.
Co se týče angličtiny místo matematiky jsem si jenom spletla hodiny. Což se stát může, ne??

Každopádně matematiku neovládám a zřejmě ani nikdy dávat nebudu, proto jsem dnes ze zkoušení zase dostala za pět...

,,Crr." Zazvoní, kdy přestávka končí a začíná hodina zpěvu.

Hodina zpěvu mě nejenže baví ale také mi hodně jde. V této hodině boduji víc než v hororové matematice. Zpěv, tanec nebo i hra na klavír či kytaru mě vždy velmi táhlo k úspěchu a zároveň k uklidnění. Jenže můj problém byl následující...Nikdo v mé rodině není tak nadaný, abych po něm tento talent zdědila.

Jenomže mě právě toto dost zajímalo...

,,Dobrý den." Pozdraví Angie, když příjde do naší třídy. Posadí se za katedru, zapíše do třídní knihy a též se zase postaví. ,,Pokud si dobře vzpomínám, tak jste měli za úkol připravit si píseň, kterou tu dnes i předvedete." Odmlčí se. ,,Nejdříve bych však chtěla uvítat a vám všem představit vaše dva nové velmi nadané studenty. Přijeli k nám až z Mexika a budou tu celé studium pobývat." Řekne Angie s úsměvem.

Jakmile Angii řekne tyto zajímavé informace se ozve zaklepání a dveře se rázem otevřou. V nich stojí zrzavá holka a hnědovlasý kluk.

Ten kluk praví. ,,Dobrý den. Jsme ti nový studenti z Mexika. Jmenuji se Leon Vargas a toto je má sestra Camilla." Ukáže na zrzku, která se jen mírně pousměje.

,,Ti jsou určitě dvojčata." Šeptne mi Francesca do ucha.

,,Jak to víš?" Zeptám se jí nechápavě.

Fran si povzdychne. ,,Podívej se a pochopíš." Nařídí mi tiše.

A tak se podívám. Skenuji je od hlavy až k samotné patě a nic zvláštního co by ukazovalo, že jsou dvojčata nevidím.

No...Oni tu všichni říkají, že jsem slepá a divná.
Takže nejspíš ani nemám šanci něco najít...

Dívám se na ně ještě chvíli, dokuď si ten hezký kluk nevšimne že na něj zíram. Samozřejmě ihned odvrátím pohled ale i tak slyším menší smích z jeho strany.

Tak a máme tu egoistu...

,,Dobře." Poví Angie, která mě z mého přemýšlení vyruší. ,,Prvně než si půjdete sednout na svá místa nám něco zaspívate. Camillo, půjdeš jako první." Rozkáže, čehož se Camilla zalekne.

Leon Camillu pohladí po ruce a něco jí nejspíš i tiše poradí. Camilla kývne hlavou, vytáhne menší přenosný počítač a po chvíli se rozezní krásná melodie, na kterou Camilla překrásně zazpívá.

,,Je dobrá, že?" Říká Fran. ,,Na to, že jsem jí odhadovala, že kvůli jejímu záleku nic ani neuskuteční mě překvapila." Doplní Francesca svá první slova a stále pokračuje. ,,Jen mě děsí Ludmila, která na ní už jistě kuje své pikle." Mrkne na Ludmila, kdy i já na ní přesměruji svůj pohled.