Život mi utíká před očima.
Do srdce se mi vkrádá tuhá zima.
Mrazivé vločky mi padají na hlavu.
Vpíjejí se dovnitř a berou mi odvahu.
Dávají mi pocit, že už nejsem lidská bytost.
Berou mi smích, radost i lítost.
Chtěla bych se radovat a smát se.
Být zas svého těla vládce.
Jenže chlad ustoupit nechce, chce se semnou rvát.
Moje oči chtějí plakat a má ústa se smát.
Všude kolem jsou neprostupné vánice. Námraza se mi usazuje na plíce.
Moje pleť je bílá skoro průhledná.
Nejistá se zdá celá doba dohledná...
ČTEŠ
Básničky jednoho člověka
PoetryPsát básničky se zase dostává do módy. Já psala básničky i v době, kdy to bylo spíš divné nežli uznávané. I když to možná mohlo být lidmi okolo mě. Každopádně píšu básničky už hodně dlouho. Budu se snažit je sem dát všechny nebo alespoň většinu, co...
