Sposta mladých lidí je na dně.
Smysl života hledají marně.
Mají slzy v očích a v duši prazdno.
Nejsou schopni opustit temné dno.
Tyhle lidi vidím každý den.
Každý z nich je minulostí zasažen.
Matka a otec se nestarají.
Do dítěte nenávist zasévají.
Nevím, proč to tak musí být.
Proč nemůžeme své sny žít?
Proč by měla být každá hlava dutá?
Proč je tato doba tak mocná a krutá?
Tahle to máme všichni nastavené,
ale to přeci není správné.
Kde je ta svoboda, kterou prý máme?
Pokud existuje proč ji tak málo využíváme???
ČTEŠ
Básničky jednoho člověka
PoetryPsát básničky se zase dostává do módy. Já psala básničky i v době, kdy to bylo spíš divné nežli uznávané. I když to možná mohlo být lidmi okolo mě. Každopádně píšu básničky už hodně dlouho. Budu se snažit je sem dát všechny nebo alespoň většinu, co...
