A War On Two Fronts [Překlad]

Důsledky

Pamatoval si to, jakoby to bylo včera. Její chuť měl stále na jazyku.

Někdy si přál, aby ji přeci jenom vypil celou, místo toho, aby ji nechal žít.

Jako třeba teď.

„Tomu nedokážu uvěřit," zuřil Zeref, „jak, jak to, že je stále naživu?"

Natsu se koukal na svého bratra, jak pochoduje před velkou koulí, která zobrazovala princeznu Hvězdných plání. Uběhl rok od její „smrti" a najednou se objevila. Oděna ve zlatém brnění a vyživující se v boji.

„Koukal jsem se na tebe. Viděl jsem, jak jsi z ní vycucal naprosto všechno!" kvílel jeho bratr dál s rukou stále ve svých tmavých vlasech. „Zničili jsme její město, spálili jsme její lid na popel. Tak jak to, že ještě žije?"

Natsu neodpověděl. Zerefovi poskoci k němu přispěchali s touto zprávou z bitvy, která se zrovna udávala na jejich vzdálenějším území. Slovo naštvaný bylo moc slabé na popis stavu, ve kterém se Zeref nacházel. Ne, Zeref přímo zuřil. A bylo jen otázkou času, kdy svou zuřivost namíří proti Natsuovi.

Koneckonců – byla to jeho chyba.

Avšak její znovuobjevení ho nepřekvapilo. Zaslechl drby mezi vílami. Šuškání. Ale nic z toho svému bratrovi neřekl. Naopak se chopil plané naděje, že jeho slitování dovolilo princezně dostat se z jejího hořícího města živá.

Od toho dne často litoval svého hloupého činu. Ušetřit ji nic neznamenalo. Brzy mu došlo, že jeho slitování ji jen nechalo napospas plamenům. A když ne plameny, rozdrtila by ji rozpadající se věž. Když ne věž, zabili by ji Zerefovi vojáci při pokusu o útěk. Když ne vojáci, tak ztráta krve z rány, kterou nikdo neošetřil. Jeho slitování vůbec nebylo slitování a neposkytlo mu to ani malinký pocit odpuštění, ve které doufal.

A pak zaslechl ty drby.

Zprávy o pádu Hvězdných plání se rozšířily bleskově, a zatímco země truchlila nad ztrátou královny Layly, občané Fiore odmítali uvěřit tomu, že princezna byla mrtvá. Odmítali uvěřit tomu, že tak jasné světlo pohaslo. V tu dobu se z padlého města vrátili průzkumníci.

Průzkumníci, kteří nenašli princeznino tělo.

Tato zpráva způsobila rozruch v každém městě pod nadvládou krále Makarova. Čekali a čekali, až se princezna najednou objeví v ulicích se skupinkou přeživších a připojí se k alianci Fairy Tail, aby pomstila zničení jejího domova.

Ale nikdy nepřišla.

Místo toho se po zemi povídalo o tom, že z nebe padaly souhvězdí a že se po horizontu procházeli andělé s balíčky světla. Nic z toho se ale nedalo prokázat, a tak se řeči o princezně ztišily na pouhý šepot.

Ale teď se vrátila.

Živá, bez jediné modřiny a plná života – usoudil Natsu podle obrazu, který tancoval v kouli. Přistoupil k ní blíž a koukal, jak bojuje. Byla ladná, hbitá, divoká. Vůbec se nepodobala dívce, kterou nechal krvácet v hořící věži.

„Vaše ctihodnosti, záleží na tom?" řekl jeden z odvážnějších poslů. „Vždyť se ani nemůže nazývat princeznou. Ne teď, když je její město v troskách."

Natsu trhnul hlavou, když Zeref najednou znehybnil. Jeho bratr zíral na muže, který promluvil. Jeho magie okolo něj začínala vířit, zatímco jeho zuřivost stoupala. Posel se nahrbil strachem.

„Je úplně jedno, jak si říká!" zařval Zeref. „Stále je to Lucy Heartfilia, dcera Layly a nástupce trůnu Hvězdných plání. Vůbec nezáleží na tom, jestli je její město v troskách. To, kdo je, jí dodává moc. A její moc nás může stát výhru ve válce!"

Zerefovo roucho poletovalo okolo něj. Ostatní poslové z místnosti utekli a muž, který promluvil, klečel na kolenou. Pravda, promluvit bylo hloupé, ale Natsu nemohl nechat svého bratra někoho zabít jenom proto, že měl špatnou náladu.

Natsu se postavil před klečícího muže a dal mu tvrdou ránu pěstí. Skácel se na zem – v bezvědomí. Nebo v to aspoň Natsu doufal. S hranicemi smrtelníků moc dobrý nebyl.

Jeho skutek přilákal pozornost jeho bratra. Natsu se připravil na to, že ho trefí střela černé magie, ale Zeref místo toho nechal magii být a povzdychl si.

„Tahle bitva je důležitá," promluvil a otočil se čelem ke kouli, která stále ukazovala princeznu. Natsu se k bratrovi připojil právě ve chvíli, kdy zabila jejich dalšího vojáka. „Nemůžeme prohrát. Pokud ztratíme území, víly si budou myslet, že jsme slabí. Budou si myslet, že se stoly obrátily."

Zeref máchl rukou směrem ke kouli, ve které obraz pomalu bledl. Když se kouknul na Natsua, jeho pohled byl tvrdý, beze stopy bratrské lásky, kterou ukazoval ve svých lepších náladách.

„Nesmíme jim poskytnout tu naději," ukončil rozhovor a Natsu kývnul. Pochopil, co po něm bratr chce, i beze slov.

„Chceš, abych ji šel zabít. Tentokrát pořádně," řekl.

„Neviním tě z toho, Natsu," odpověděl mu bratr, „měl jsem tě nechat pít v klidu. Ale selži podruhé a budeš si přát, abych tě tehdy nechal mrtvého."

Hádejte co? Pokračuju v překladu! Sice uběhlo něco přes půl roku od tý doby, co jsem přidala 1. kapitolu, ale ok... Mám v plánu zvěřejňovat 1 kapitolu každý víkend, nejpozději v pondělí. Taky vám chci připomenout, že tohle není moje povídka, tohle je jen překlad. Tenhle díl vám opravila Nikol_Seven. Snad si tuhle kapitolku užijete a autorka (i já) je ráda za každý názor! Uvidíme se příští týden :)

Tohle je jen překlad, původní povídku v anglickém znění napsala Hannah-Nobody (https://www.fanfiction.net/u/6569813/)