A War On Two Fronts [Překlad]

V boji

Stovky stop pod ním byla bitva v plném proudu.

V takových chvílích Natsu chápal, proč se Acnologia rozhodl sledovat tu spoušť z takových výšek. Vojáci pod ním vypadali jako pouzí mravenci. Bylo těžké rozeznat, kdo bojoval za koho, ale z téhle výšky na tom nezáleželo. Odtud to vypadal triviálně, jen nějaká nesmyslná bitva. Acnologia měl o sobě velmi vysoké mínění, myslel si, že všichni smrtelníci jsou pod jeho důstojnost, proto si užíval tyhle výhledy z božských výšek.

Ale Natsu nebyl bůh. Byl to démon.

A tak, jako ďábel, se spustil na zem.

Čím blíž byl bitvě, tím snáz poznal, kdo bojuje na straně jeho bratra a kdo proti. Vojáci vypadali jako šachové figurky, jeho vlastní armáda v černém, zatímco jeho nepřátelé v bílém. Ve skutečnosti nebylo takové přirovnání mylné, protože Zeref často nebral tuhle válku jako nic víc, než hru.

V posledním okamžiku rozevřel svá křídla a poletoval okolo bojiště jako sup hledající zbytky potravy. V letu nechal ze své pusy linout plameny a pomáhal svým vojákům, kde jen mohl. Ale on jim nepřišel pomoct s bojem.

Našel ji rychle, jako kus zlata v moři černobílé. Vyletěl výš a skryl se, aby mohl vymyslet nejlepší způsob, jak na ni zaútočit. Věděl, že ho bude jeho bratr na základně sledovat. Tentokrát nebude mít příležitost jí udělit milost.

Bylo zvláštní sledovat, jak bojuje. Bojovala po boku tmavovlasého chlapce, který byl okolo jejího věku; neměl na sobě žádné brnění, byl dokonce od pasu nahoru nahý, a bojoval za pomoci ledu, který se vytvářel v jeho rukách.

Ale ještě podivnější byla metoda boje samotné Princezny. Měla na sobě zlaté brnění, ostatně jak to viděl v kouli, ale teď si uvědomil, že to nebylo brnění, nýbrž jen zlatý náprsník. Kov perfektně seděl na jejích ladných křivkách, kryl jí dokonce i šíji. Na rukou měla i zlaté nátepníky, ale ramena zůstala odhalena, což jí dávalo volnost pohybu. Na nohou žádné brnění neměla, místo toho zvolila obyčejné černé kožené legíny a boty, díky čemuž byla mrštná. Ale její zbraně? U sebe žádné neměla. Místo toho se prostě... objevovaly.

V šoku zíral, jak se otáčí na dalšího nepřítele. Zatímco se k ní hnal voják oděný do černé, zvedla své ruce tak, jako kdyby chtěla střílet z luku. Jakmile zamířila, objevil se v její levé ruce blýskavý luk, a když natáhla pravou ruku, objevil se i šíp. Vystřelila na muže, který k ní běžel, otočila se, aby pomohla svému polonahému příteli, a v tu chvíli se luk změnil v meč a princezna vyjela na dalšího nepřítele, kterého spatřila.

Jeho oči se soustředily na muže, kterého zastřelila, sledoval, jak šíp trčící z jeho hrudníku mizel. Ten šíp z čistého světla.

To nebylo dobrý.

Poprvé po dlouhé době ho naplnil strach z nadcházející bitvy. Jeho oči ji znovu našly. Zdálo se, že si chtěla oddychnout. Natsu sledoval, jak si škrábe jednu stranu krku. Stranu kde ji...

Jejich oči se setkaly.

Sledoval, jak se její hnědé oči naplnily vztekem a odstoupila od kluka, se kterým bojovala. Ucítil něco velmi podobného hrdosti nad tím, že tenhle boj byl mezi nimi a nimi samotnými. Nebude ji podceňovat, když viděl její zvláštní mizící zbraně.

Nemarnila časem a vytvořila si novou zbraň. Zbraň rostla a rostla a na chvilku to Natsua rozhodilo natolik, že promeškal šanci zaútočit. Máchnutím své ruky, zbraň – k Natsuovu neštěstí bič – si to namířila k němu. Máchnul svými křídly při pokusu uletět mu, ale zářivý bič se mu obmotal okolo kotníku.