Skater Boy [CZ]

7. kapitola

Isabella

Už více jak týden se snažím Chrise zastihnout ve skateparku. Jenomže štěstí mi nepřeje a nikdy ho tam nepotkám. Vím, že se mi asi snaží vyhnout a nechce se mnou mluvit. Ano, znali jsme se sice jenom pár dní, ale i tak jsem si myslela, že jsme přátelé. A potřebuju znát odpovědi. To jak se k němu chová jeho otec, přece není normální.

Rozhodla jsem se jít za školu jenom proto, abych se s ním znovu setkala a promluvila si s ním. Matka by z toho určitě nebyla nadšená, já taky nejsem, ale jinak to nejde. Vím, že Chrise jindy nepotkám.

Když jsem kráčela směrem ke skateparku, nervozitou se mi třepala kolena. Jsem typ člověka, který je nervózní z každé maličkosti a problémem bylo, že tohle nebyla jenom nějaká maličkost, takže zvýšenost nervozity na mně byla hodně znát.

Co když bude ve škole? Co když mě úplně zazdil a zapomněl na mě?Všechny tyhle myšlenky mi létaly hlavou a já znervózněla ještě víc. Ale přece není možné zapomenout na člověka, kterého jste jen týden neviděli, nebo jo?

Jakmile jsem ho viděla sedět na rampě, polovina mě si oddechla, ale té druhé polovině se ještě přitížilo. Vedle něj seděli dva kluci. Na zemi měli položené skateboardy a jedli sendviče.

Zhluboka jsem se nadechla a kráčela k nim. Viděla jsem, že mě Chris zahlédl, pohled vyrýsovaný na jeho tváři nebyl zrovna příjemný. Okamžitě jsem litovala toho, že jsem sem přišla. Kdyby to šlo, otočila bych se na patě a utekla pryč, ale bohužel si mě všiml.

„Ahoj," zašeptala jsem, i když jsem to chtěla říct hlasitě, ale můj hlas se mnou měl asi jiné plány. Chris neřekl ani slovo, jen otráveně kývl hlavou.

„Já jen... chtěla bych si s tebou promluvit."

„Tak spusť," pobídl mě ještě pořád otráveně a naštvaně.

„O samotě," dodala jsem. Chris si tiše povzdychl a zakoulel očima, následně vstal a přemístil se o pár metrů dál.

„Takže... co chceš?" zeptal se, když jsem si stoupla naproti něj. 

„Vysvětlení? řekla jsem s otázkou v hlase. 

Chris obrátil oči v sloup, „už jsem ti řekl, že ti do toho nic není."

„Ale-" nezmohla jsem se na nic jiného.

„Co?! Vůbec mě neznáš! Starej se o svůj život a nepleť se do toho mého!" zakřičel.

„Ale tvůj otec-" nedořekla jsem to, protože mě přerušil.

„Můj otec je možná trochu výbušný, ale do toho ti nic není," řekl o něco klidnějším hlasem.

Asi jsem se do toho vážně neměla plést. Měla jsem si hledět svého a nestarat se o jeho život. Nebýt mé zvědavosti mohli jsme být stále přátelé.   

„Promiň," měla jsem potřebu se mu omluvit. Sklonila jsem hlavu a zahleděla se do země.

Chris si povzdechl a chvíli mlčel, „nemáš se za co omlouvat," zašeptal.  

„Jo, mám. Přehnala jsem to. Neměla jsem se do všeho tak plést," odmlčela jsem se, „asi už půjdu. Pochopím, jestli mě nebudeš chtít už nikdy vidět."

„Ne!" vykřikl. Vypadalo to, jako by toho litoval. Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím.

„Co třeba... uhm... co bys řekla... máš dnes večer čas?" vykoktal ze sebe. Nad jeho nervozitou jsem se musela usmát.

„Matka mě nikam nepustí, promiň," podívala jsem se do země.   

„Tak já přijdu k tobě," vychrlil ze sebe. Překvapeně jsem se na něj podívala, i on vypadal překvapeně z toho, co právě řekl.

„Nemyslím si, že-" chtěla jsem protestovat, ale Chris mi skočil do řeči.

„Napíšu ti a domluvíme se, ahoj," rozloučil se se mnou předtím, než jsem mohla odporovat.

„Ahoj," řekla jsem, i když mě s největší pravděpodobností neslyšel, protože se vrátil zpátky za jeho partou. 

Chris

Existuje větší kretén, než jsem já? Pravděpodobně ne. Hned po našem udobření, jestli to tak můžu nazvat, ji pozvu na rande. Skvělé! Přál jsem si, abych ji už nikdy nemusel vidět, ale to prostě nejde. Je neuvěřitelná. Nedokážu se jí jen tak podívat do očí a říct jí, „vypadni!". To jednoduše tě nejde.

„Zase tahle kočka? Začínám si myslet, že s ní něco máš," řekl Joe, když Izzy vyšla ze skateparku.

„Sklapni, Joe," řekl jsem se smíchem v hlase.

„Právě jsi přiznal, že to s ní táhneš!" Do konverzace se připojil Tom a po jeho poznámce si dal 'high five' s Joem.

„Můžete vy dva držet huby?" zeptal jsem se naštvaně.

„Ne," řekli oba ve stejnou chvíli. Obrátil jsem oči v sloup. Tihle dva mi už do konce života nedají pokoj.